To pondělní dopoledne, po odjezdu kouče v podání B1 se Tadeášovi nevyvedlo podle představ nás, diváků ani jeho. V partii s Karlíkem (1941) jen půlil. Odpolední pondělní los čtvrtého kola jej svedl dohromady s Rabatinem (2136, bílé figury) z Beskydské šachové školy. Oba hráli partii vabank a nakonec rozhodla bílého časovka (ne první ani poslední v turnaji), kde nesprávně odhadl postup černého. 3,5 ze čtyř a Tadeáš se vrací na první místo v tabulce s půl bodem navíc na druhého Karlíka. Bylo o něm (Karlíkovi) dnes částí doprovodů konstatováno, že když jej nedoprovází děda, tak mladý dělá i výsledky. Úterní páté kolo začínalo pro Tadeáše již v devět ráno. Párky, med, marmeláda, máslo a koblihy k snídani jej řádně posílili a tak pln síly se vrhl na Cizinského (2081) a ve velmi pěkném závěru přišla ke slovu i oběť figury a za pár tahů i soupeřova kapitulace. 4,5 z pěti, stále v čele a lehký odstup od pronásledovatelů. Stále ale dotírá z druhé pozice Karlík s půlbodovou ztrátou na prvního. Dnes v pátém kole se utkal s boršičákem Volčíkem, který mu nějakým záhadným způsobem obětoval za hubičku figurku poté, co odmítl remízu a jel na výhru. Anetka měla dnes volno k načerpání sil do šestého kola a má dva body a drží se. V zákulisí a mimo turnaje se stále něco děje. Na patře se prodává šachová literatura a barevná trička se šachovým motivem, který po pár letech má tvořit ucelenou kolekci. Začíná se pěšcem. Tadeáš nové triko odmítá z důvodu, že je zvyklý odehrát turnaj v tom, ve kterém se mu daří vyhrávat. Je pravda, že do čtvrtého kola si bral triko jiné než měl na kolo remízové. A tak doufám, že to triko, co má na sobě od včerejška, sundá až v sobotu. Dnes také proběhla návštěva zámku ve Velkých Losinách, známém to místě, kde si to vypořádavali s čarodějnicemi. Odpoledne byla přednáška a teď již jenom do rána mazáže duše i těla. Já to pojal sportovněji. Nejprve jsem si zasportoval s Tadeášem, když jsem jej lámal k pohybu. Lehká procházka, kilometr tam, kilometr zpět. Nezabral. Nezabral ani na výlet na Červenohorské sedlo. Tak jsem naložil Torpédo (kdo je to, příště, soutěž nevyhlásím, stejně by na to nikdo nepřišel) a další kusy a jeli jsme na kopec v Přemyslově. Téměř nádherné odpoledne, mráz mínus šest, bohužel ale jen hodinová lyžovačka nahoru a dolů (8x černá, 1x na rozjezd modrá), více se nestihlo, příliš se váhalo, zda-li ležet, nebo sportovat. Na zítra se hlásil do sportování i ředitel turnaje. No musíme vyjet včas, ať stíhám večerní blicák. Taky jsem odpoledne udělal dobrý skutek jednomu šoférovi, co nemohl natočit černou oktávku. Normálně jsem do něj strčil z kopce rukou (do oktávky), ta škytla a rozjela se.