A teď, co o Mistrovství říká MISTR: R1: Tadeáši, co v klubu, jak Tě přivítali spoluhráči po tom vítězném tažení? No, nechtěli tomu věřit, že jsem tak dobrý. A někteří i proto, že neměli z důvodu negramotnosti v IT možnost mě sledovat na on-lajnu. Ale nakonec se rozhoupali a přivítání bylo velmi, velmi bouřlivé, až jsem se musel nenápadně vytratit z uvítací a debatní místnosti, kterou máme na náměstí u nás doma v Benešově. R1: Tadeáši, v krátkosti, prosím , popiš našim čtenářům Tvé působení na proběhlém MČR . No, zase tak velká sláva to ani tak nebyla. Začalo to již cestou na hotel. Dva defekty na autě. Ještě štěstí, že jsem měl šikovného řidiče. To mne trochu uklidnilo. Ale k průběhu. Kurz jsem nasadil vysoký. První dvě kola dva body. Ve třetím mi to lehce zkazil Ondra Karlík (nakonec druhý). Pak jsem byla zase jako neřízená Slovenská strela. Dvě kola a dva další body. Jak to bylo v tom šestém, to již víte. Ne každý den jsou hody. A pak již jen cesta k nejvyšší metě. Nevyšlo poslední kolo na sto procent, jen padesát. Ale vedle sedící Karlík (ten mne ještě mohl přeskočit) neustále vyrušoval žádostmi soupeře o remízu. Tak si říkám, jo, dají si plichtu. A v zajímavé pozici jsem nabídl soupeři remízu a ten mi málem za to utrhl obě ruce. R1: Předpokládám, že jsi ve své kategorii zvítězil? Ano. Po devíti odehraných partiích jsem konstatoval, že mne vítězství neminulo. R1: Co soupeři, zlobili hodně? Ani ne. Před každou partií jsem jim nabídl bonbón. R1: Kterou partii hodnotíš na mistrovství jako svou nejlepší a na druhé straně tu nejhorší? Hmm, nejlepší, to je těžké. V každé bylo něco, každou jsem něčím obohatil šachovou historii. Nejhorší. To nebyla žádná. I tu, kde mne vyklepl Braun pokládám za skvěle sehranou a že jsem ji prohrál, za to může jedno nejmenované nakladatelství, že popletli komentáře v rozborech. Já si vybral ten, kde uváděli, že je to za černého vyhrané, já to nalil do hlavy a až pak jsem zjistil, že tam byl přehozen text. Můj právní zástupce na ně již podal žalobu do Bruselu. R1: Jak vycházely přípravy na jednotlivá kola? Skvěle. Soupeři mi hráli vždy to, co jsem od nich očekával. Po pátém kole jsme změnili strategii vše vyhrát (mí lékaři ošetřovali mé soupeře) a řekli si s ternéry, že je třeba i něco pustit soupeřům, ať nevypadám jako nějaký chrt. R1: Co Tvůj realizační tým? Řekni našim čtenářům, kolik členů jsi měl k dispozici a za co kdo byl zodpovědný. Hlavní trenér zodpovídal za zvolenou strategii na soupeře, první pomocný trenér, ten měl na starosti každodenní mou přípravu, druhý pomocný trenér sháněl informace na soupeře v kole, třetí pomocný trenér zodpovídal za přesné postavení figurek na šachovnici. Dále v týmu byli tři lékaři, samozřejmě ti měli na starosti mé zdraví. Kuchařka vařila a pekla. B1 měla na starosti stlaní postele. Další člen týmu R1 se staral o moji fyzickou přípravu. Běhání, plavání, lyžování. Bohužel, z důvodů, o kterých nemohu veřejně informovat, ze sportu se mnou nic nebylo, a tak R1 trénoval sám ve víře, že se k němu snad někdy přidám. Velice důležitý úkol měl poslední člen týmu, pan VB. Zajišťoval manažersky hladký průběh celého turnaje a to jednáními od samého božího rána do samého božího rána. Fakt, měl to moc těžké. R1: Byl členem tvého realizačního týmu i psycholog a kuchař, jak to vídáme u světových mistrů? Ano, k dispozici jsem měl svého psychologa, psychiatra i svého dentistu. Protože jsem zvyklý na domácí jídla, tak mne doprovázela i moje babička Vlasta, která se starala nejen o můj žaludek, ale i o žaludky celého realizačního týmu. Před odjezdem hmotnost týmu činila 645 kg. Po návratu 731 kg. R1: V čem vidíš nedostatky Tvého realizačního týmu? V čem by měli do budoucna přidat? Jejich působení hodnotím velice vysoko. V každém případě ale musí více přidat v oboru, ve kterém vládli přátelé z jihu Moravy. Tam vidím u našich ještě obrovské rezervy. R1: Co odměna za vítězství? Slyšel jsem, že polovinu hodláš věnovat svým rodičům a za druhou, že uvažuješ postavit v rodných Bohuslavicích tréninkové šachové středisko. Ano je tomu tak. Inspirovala mne Martina Sáblíková. Rodiče žijí ve staré chaloupce a jsou tímto darem moc potěšeni, protože veškeré vydělané peníze do této doby investovali jen do mého šachového rozvoje a doposud si ve svém věku nic neužili. Pan starosta rodných Bohuslavic mě dnes předal poukaz na parcelu na výstavbu střediska (je to na pěkném slunném místě i s kanalizací, nemusím alespoň kopat žumpu a blízkou restaurací). Teď jen musím počkat na zápis do katastru. Taky slíbil, že se zasadí o to, aby se v rozpočtu obce počítalo s nějakým tím miliónem na podporu tohoto střediska. R1: A plány do příštích měsíců? Bude to náročné, ale jako úřadující Mistr Evropské unie a Mistr České republiky musím počítat s popularitou a s tím, že mne chce každý soupeř dostat na lopatky. V dubnu to bude Frýdek Místek se svým Beskydským openem. Samozřejmě, že si nenechám ujít květnové mistrovství České republiky na Ostravském koníkovi. Pokud budou známky ve škole, mohl bych ještě koncem května stihnout OPEN Orlová, který je i zároveň turnajem juniorů. Letošní pololetí uvažuji zakončit červnovým OPENEN v Teplicích. A pak se uvidí, to již budou prázdniny. Olomoucké šachové léto, Open ve Starém městě, prostě akce na akci. Snad po mě nebudou v mém prázdninovém volnu rodiče požadovat, abych s nimi strávil týden dovolené.