Druhý víkend na MS v Chotowě byl poznamenán pro české účastníky návštěvou z české republiky a to přímo mnou a B1. S ohledem na blízkost místa konání turnaje, to nebyl zase tak velký problém naskočit do samochoda a cestou přibrat prohlídku Krakova a Wawelu. Komplikace nastaly teprve odpoledním odjezdem z Krakova, kdy B1 na GPS nastavila nějaké zmatené údaje a ze sta plánovaných kilometrů do cíle to bylo o padesát více. Ale dojeli jsme. Když jsem se ptal v polích (moje automapa končila u Rybnika) na Chotowu Czarnu a šachy nějakých sedláků, pravěli, prósto, že to nemůžeme minout. Sice jsme jim nevěřili, ale jeli jsme. Tělocvična s reklamou byla jako pecka do hlavy. Skutečně, nepřehlednutelné. Okolo samá vlajka, celé oblepené plakáty. Polští organizátoři to vzali z gruntu. Na slavnostní zahájení dorazila i část Polského sejmu, poslanci. Ke všemu dobrému Tadeáš právě o půl páté odpoledne vyhrál a zvažoval, jak se dostat na hotel (5km). Tak jsme se dobře sklepli. Jako zkušený mazák nás provedl areálem (bazén, fitko, bar, šachová zahrada atd.), po schodišti jsme vystoupali na terásku, ochoz, ze které bylo vidět do hracího sálu, nebyl ani problém kouknout přímo mezi účastníky. Okolo samá ochranka, na parkovišti milicija, připravená sanitka (nutnost, Katka Němcová sice sanitku nepoužila, ale má za to nohu v sádře, když si ji zvrtla při volejbalu, což např. u Tadeáše absolutně nehrozí). Co nás překvapilo, to byla klimatizace v tělocvičně, žádné dusno a vedro, ale příjemně. Hezká výzdoba, koberce na podlaze. Poláci si mistrovství považují a dnes na ukončení přislíbil účast i polský president Komorowski (nebo tak nějak). Na hotel to mají účastníci cca 5km. Ubytování je soustředěno do rekreačního areálu, kde mládež má k dispozici tělocvičnu, fitko, kadeřníka (Pecha a Ponížil šli pod nůžky zcela nakrátko), kurty na volejbal, tenis, přírodní koupaliště, okolo samé stromy, teráska u restaurace. Prostě pohodička. Cestou od zmrzliny jsme přibrali Cyrila Ponížila, který plichtil s nějakým IM, prohlídli jsme si partie našich borců a jeli za trenérem, kterému ujel třetí poslední autobus na kolo, tak seděl na terase s PC a wifinou sledoval dění o pět km dále. Po prohlídce ubytování chlapců jsme hopli na kafčo. Jako správní prajzáci jsme jej měli zdarma, protže polským servírkám se nechtělo rozjíždět presovač a tak nám nabídli ať si vezmeme z večerního švédského stolu, co je libo. Šlo se najíst, ale nebyli jsme chrti (znalí si vzpomenou na Chorvatsko a jednoho nejmenovaného otce, který do sebe haluzově práskal co se dalo). Nějaký ten PLN jsem tam i nechal. A protože se okolo sedmé večer již sjela téměř celá výprava na hotel a Tadeáš se k nám přestával hlásit, nastal čas odchodu.