bohužel, nedostatek tréninku v prostředí tmy, hluku a smradu z cigaret (jinak pěkná knajpa) vedly ke katastrofě dolnobenešovského déčka. Co jsem stačil sledovat: nejprve příjezd do Vítkova. Zatočím na hospu a kapitán říká, že se hraje na ulici Bezručově. Tak zapínám GPS, protože místní roby vědí starou belu. Uděláme čestné kolečko po vítkovských uličkách, protože druhé auto se ptá, kde se flákáme, čekají u hospody. Vracíme se. Již vloni, nebo předloni jsem vyhrožoval, že hrát nebudu, nakonec jsem zapomněl a hrál jsem. Na stropě dvě bludičky, torchu více světla než v Městě Albrechtice U zamrzlého rybníka, ale to jen do chvíle, kdy se stáhly žaluzie. Kryšpína to dezorientovalo na první desce tak, že nechal stát figuru. Knédl. Mne na druhé se chtělo vyhrát a tak jsem soupeři topil pod kotlem. Při dvaceti šesti tazích a sedmi minutách jsem se rozhodl obětovat věž. Lehký propočet, musí to vyjít, minimálně dva piky budou. Soupeř hraje to nejlepší co může, s tím jsem nepočítal, že taky obětuje. A já beru jako idiot na ef sedm a jdu do sraček. Dé pět, můj trenér to vidí při rozboru okamžitě, a taky se chytá za hlavu co to provádím. Houdini potvrzuje 2 až pět v můj prospěch. Pak už jen trápení a...nevidím ani mat. No, to bylo dílo. Psí kusy provádí na trojce vítkovát Miler (jinak se píše německy..). S Vojtou to hraje jako děcko a myslí si, že s věží a pak dámou méně se soupeř kopne. Pan Tomíček nedal soupeři šanci i přes to, že soupeř po dvaceti minutách chtěl přerovnat šachovnici, protože měl opačnou notaci. Rozhodčí souhlasil, no, musel jsem to zatrhnout. Maxlík bodoval s věží navíc, vedeme tři nula, já sojím na výhru, Jirka na šesté nic moc (figura méně), zato mladící bojují. Pavel na sedmé myslím moc mění až mu zůstane o střelce méně, dva volní pěšáci nemají šanci. Z Marka na osmé diváci šílí. V pátém tahu dává soupeři figuru k dobru, v patnáctém může během pár tahů matit, ve třicátém to dávají za remízu. Na mrtvici. I ten sestup o půl bodu na skóre.