Už z pohledu na startovní listinu turnaje 4členných družstev bylo jasné, že si naši mladí pojedou především zahrát o cenné zkušenosti a o přední příčky bojovat nebudou. Vzhledem k tomu, že jsem hrál doprovodný turnaj, jsem výkony družstva sledoval jenom poočku, u některých to možná mohlo být trošku lepší, u dalších to zase bylo OK vzhledem k síle soupeřů. Tady ať si každý udělá obrázek sám podle výsledků z níže uvedeného odkazu. Komentovat můžu pouze turnaj jednotlivců, který jsem hrál, a svoje účinkování v něm. Po 2 špatných remízách jsem 2x vyhrál a pak rychle remizoval s nasazenou jedničkou turnaje. V 6. kole jsem hrál černými klíčovou partii s Lukášem Troppem, nejvážnějším konkurentem o 2. místo, kterou se mi podařilo v oboustranné časové tísni rozhodnout v můj prospěch. Potom přišla velmi rychlá a hladká výhra bílými s Maťo Mrázem a bojovná remíza černými s panem Galovičem. Před posledním kolem jsem měl náskok půl bodu před Lukášem, ale měl jsem horší pomocné hodnocení, 4. už jsem skončit nemohl, takže poslední partii jsem hrál nekompromisně na výhru. Postupně jsem soupeře přehrál a po několika jeho nepřesnostech jsem se už radoval z 2. místa a stovečky v hotovosti. Tady pořadatelům všechna čest, i přes velmi malou účast pouhých 16 (15) hráčů cenový fond zachovali v původní výšce.

Pro mě osobně byla ovšem důležitější než šachová stránka spíše stránka společenská. Hned první večer na meetingu vedoucích jsem poznal spoustu výborných lidí a o různých věcích jsme debatovali až do 2:00. V pátek nás pak čekala exhibice v podobě živého šachu na náměstí v LM, po ní jsme se zdrželi na klobásku a pivečko ve městě a večer pokračovali pokrovou hru na ubytovně. Další dva dny jsme hráli především šachy, dvoukola byla opravdu hodně náročná, zvláště pro účastníky IM/WGM turnaje, který se na festivalu také hrál. Večer jsme pak vždy skončili u pokrového stolu a nějakých těch tekutých poživatin, některým se dařilo výborně, některým méně, ale zábava byla vždy na vysoké úrovni. V pondělí jsme pak vyrazili do Tatralandie, kterou jsme si všichni parádně užili, hlavně nejlepší atrakci (alespoň pro mě), venkovní U-rampu. Hned po návratu z Tatralandie jsme změřili síly s našimi slovenskými kolegy v bowlingu, tentokrát nám nedali šanci a hladce zvítězili (ale zaznameli jsme nejlepší výkon - Radek hodil 172). Ve veselé náladě pak ještě někteří pokračovali v hraní blicek a debatách až do (téměř) ranních hodin. V úterý pak byla na programu opékačka a závěrečný meeting vedoucích. Opět jsem u lahvinky Demänovky poznal výborné kolegy, a přesto, že nás v posledním kole čekaly souboje o přední příčky v turnaji, jsme naše sezení protáhli až téměř do půlnoci (jenom?!). Ve středu pak následovalo poslední kolo, oběd, vyhodnocení, loučení se starými i novými známými a návrat domů. Akce se dle mého názoru pořadatelům povedla, jedinou výtku bych snad měl k jídlu, ale ani zde to nebylo nějak tragické. Takže příští rok v Mikuláši nashledanou!