V Pardubicích více než týden probíhá již po dvaadvacáté v historii největší evropský festival šachu a her CZECH OPEN 2011. A tak, protože jsem nikdy nebyl divákem natož účastníkem akce, jsem se rozhodl, že pojedu na parole. Nahrálo mě i to, že pro Velmistrovský turnaj se rozhodl druhorozený synek a prvorozený se chtěl kouknout na stověžatou a ušetřit na vlaku. Ve Frýdku jsme přibalili ještě dva klubové kolegy Tadeáše-IM Standu a Vojtu a po třech a půl hodinách se již hlásili u presentace. Ta byla krapet zdlouhavější, ale při téměř třista přihlášených je to docela záhul. První zrada akce nastala, když jsem se snažil dostat autem z parkoviště u ČEZ arény. Nešlo to, závora stále dole. Až na radu hlídače mi Tadeáš přečetl parkovací lístek a bylo jasno, kde se platí. V půl jedné jsme hodili oběd v bývalém Prioru. Já trochu zavzpomínal na rok 1982 až 1984, kdy jsem v Pardubicích strávil téměř půl roku jako voják základní služby, který na místní veterině pečoval o vojenské hafany. Místo ubytování jsme našli bez GPS na první šup. Studentské koleje nebyly pro dva navigátory IM nezmámenou adresou, navigovali přesně. Pro mne vesničana trochu pak nastal trochu problém orientovat se v tom bludišti chodeb, až tak, že jsem si zaklapl nějaké dveře, kde z té moji strany byla koule a tak jsem si dal repete. Cestou jsem potkal karvinskou hvězdu Vojtu Zwardoně a poptal se jej na očekávaný výsledek a další hvězdy a hvězdičky. Vojta, jak jinak, chtěl to vyhrát. Po ubytování moji družiny jsem kluky opustil a šel do turnajového stanu přes Labe na jedno pivko, protože mi pěkně vypráhlo. Zatím bylo ve třináct hodin pusto, jen sem tam nějaký odvážlivec uslintával tu vodu, co tam čepovali. Místní děsinu. S kelímkem v ruce jsem se vydal na obhlídku hracího parketu. Impozantní. Ledová plocha stadiónu pokryta deskami a celá zaplněna stoly. Škoda, že jsem byl již v pátek, teprve v sobotu se vše zaplnilo do posledního místečka. Všude samá reklama, samý prodejce šachové a jiné literatury. Chci si pořídit něco do své sbírky a zaujme mne Éda Lasker z roku 1937. Za 999,-Kč. Tipuji prodejce na čecha, nezabírá, neuspívám ani Vas kostet? Nakonec vytahuji svou tajnou zbraň. Načinaju gavariť pa ruski. Prodejce zabírá, ale s ruštinou je na štíru, něco tam je. Zkouší to na mne anglicky, ale já se nedávám a jedu rusky. Nakonec slevuje na sedm set. Naštěstí přichází Tadeáš a říká, co blbnu, že mi to leží v knihovničce. Sice o třicet let pozdější vydání, ale totožné. Tak nic z kšeftu. Usmíváme se na sebe a já koukám, zda-li ukrajinec mající ruce v kapsách na mne nevytahuje kudlu. Nic. Třepeme si pravicí a já odnáším kelímek od piva do odpadkového koše. Na dalších stanovištích prodejců jsem již opatrnější a kupuji jednu průpisku za dvacet korun pro případ, že Tadeáš tu svoji zase někde ztratil. Třepu si packou s dalšími účastníky, nebo na sebe jen zpovzdálí kýveme hlavami jako nemocní osli. Začínáme. Tadeáš má nějakou sračku, o dvě stě bodů slabší. Dostává pecku, když ve francouzské kouzlí již od zahájení, ztrácí čas, posici i partii. No, pěkně ledová sprška. Co uděláme s tím třetím balem, uvažuji. Když to po sedmé večer rozebíráme s Vláďou Tallou, říká, že je to velmi těžké a svazující udělat ten poslední krok, protože hrajete svázaně ne volně. Tak uvidíme. Vojta Plát vyhrává, kývám mu na souhlas. Další z BŠS, Standa Jasný má vyhráno, dělá ale hrubou chybu v koncovce lehkých figur, kdy přehlédne vložený šach a zachraňuje remízu. V turnajovém stanu mezitím Petr Pisk rozjíždí komentáře k probíhajícím partiím a přivádí si i jednoho velmistra se širokým kloboukem a ještě širším úsměvem. Soupeř mu komplikoval hru nesmysly, ale velmistr již po sedmém tahu si byl jist vítězstvím, protože jeho figury stály přirozeně a dělal přirozené tahy, kdežto soupeř moc tlačil na pilu. Pěkný simultánní překlad Petra z angličtiny do češtiny. Když jsem koukal kolem, všichni opět kývali při angličtině velmistra, možná to bylo určeno jen mě. Dík Peťulo. Protože synkovi a ani Standovi a ani Vláďovi nebylo po prvním kole moc do řeči a hotelová noc byla celkem mastná, rozhodl jsem se pro okamžitý noční návrat na rodnou hroudu. Nakonec jsem to za Olomoucí na benzínce na hodinku zalomil. Najednou dup, tupá rána, přepadení, či co? Bleskem jsem probuzený. Ach jo, naštěstí lupič žádný, jen jeden taky již ospalý se s nějakým černým hovadem strefuje do mého vytočeného pravého kola, naštěstí mírně. Ale i tak kontroluji škody a raději startuji a prchám na betonovou dálnici. Za čtyřicet minut již na rodné hroudě žáhám plnotučný Ostravar a přemítám, čím se zabavím o sobotě, když jsem B1 vyslal na padesátikilometrový kolový výlet se švagrovou a dalšími babami. Výsledky: http://chess-results.com/tnr52962.aspx?datatyp=&lan=5&flag=30&zeilen=99999