Kapitán měl štěstí, že jsem v sobotu dal na něj dotaz, zda-li se hraje tam, kde je uvedeno - v kulturáku. Není-li změna. nebýt dotazu, skončilo by jeho auto s osádkou na bazénu (jako každý rok...). V mrazivém ránu se jednomu hráči, toho času přestěhovanému do Kozmic moc nechtělo a taky že jo, dal si načas, než dorazil na místo odjezdu. Už jsem chtěl odjet bez něj. Klasika. Pak zase vrtal do mého řízení. Kde jedu, že se to hraje jinde. To jsem již zastavil (málem) a vyhodil jej z auta. Jarda vedle byl jako zařezaný. Po slabší hodince jsme byli na místě a kapitánovo auto nikde. Za tři minuty před desátou dorazili. Já byl rozhozený z cesty, tak jsem se s mířil s tím, že to nebude moc ok. A po tom, co mě poprosila paní Sýkorová jun., že vaří složitý oběd a že spěchá, sladce se usmála, tak jsem jí to na druhé desce nechal. První deska, Tadeáš Kriebel, měl za povinnost vyhrát. Povedlo se. Sice s odřenýma ušiskama, ale jo. Pětitahový závěr byl excelentní. Torjka, Pavel Rakús- to byla houpačka. Nejprve zdechlý, pak vyhraný a stejně jako před dvěma týdny nakonec pozvracel materiál a plichtil. Škoda. Mirek Suchánek to měl vyhrané na všechny strany, bohužel rozhodl se prohrát na čtvrté desce. No, historie se neopakovala, nejsou vždy hody. Pátý Jarda Melecký. Chudák synek. Dostal Romana Pilcha. Den a noc slavil synek dožitých dvacet. Přišel s láhví kořalky a promilí v krvi. Už v tom okamžiku měl rozhodčí, Ing. Špiřík reagovat v souladu se soutěžním řádem. Roman v druhém tahu nabídl remíz. Jarda statečně odmítl. Romanovi (vycházelo to od něj) zapípal mobil. Jarda byl mimo desku. Rozhodčí byl tentokráte již i hluchý. Roman šamanský manipuloval rukama nad šachovnicí a... shodil dámu, tu postavil a hrál jinou figurou. Jarda se špacíroval. Upozornil jsem rozhodčího. Roman přiznal pád dámy. Rozhodčí rozhodl, že to bylo neúmyslné padnutí dámy. Pravidla FIDE pan rozhodčí opět hodil za hlavu a náš kapitán nic! Jelo se dále. Roman žmoulal v ústech figurky, vykřikoval. Rozhodčí byl ještě hlušší. Roman nepsal tahy. Když to zjistil (rozhodčí byl slepější), sebral bez dotazu Jardovi partiář, když ten byl na tahu a dopisoval. Upozornil jsem rozhodčího. Ten to bral jako normálku, že se měl ozvat Jarda. Nakonec Jarda byl z toho tak paf, že půlil s pikem více ve střelcovce. Počkám si na partii, a uvidíme co Houdini. Ale vypadalo to dobře pro něj. K rozhodčímu: zlatý Matouš Gemsa. Znalý pravidel, sleduje dění (náš rozhodčí si četl časopis) a zná! Bože, kdo rozhodčímu dal papíry? Ve velkém stylu vyhrál Ing. Vitásek s pokerovým skoro mistrem světa Stazskem. Hezký závěr. Co se Ing. Vitáskovi povedlo, byl samotný finiš mimo partii. Zavedl Stazska k partii Rakúse a na celé kolo šeptal vícemistrovi, že i my máme mistra pokeru a je jím Rakús. No, představte si, že k vaši partii dorazí kibici, vy máte co dělat sám se sebou a oni klábosí. I Stazsko se tvářil nějak divně, ale držel. Dávám za jedna s hvězdou našemu rušiteli. Kapitán Luboš Bělka. Vím jen finiš. Přidušený a pak kapitulace. Osmá deska s mladým big bossem, Michalem Vavřínkem byla již od počátku ztracená. Místo aby se mladý soustředil na partii, tak mu oči sklouzávaly do souperčina výstřihu. Dlouho držel remízu (aby mohl koukat) a pak, když bylo předklonu ze strany soupeřky více a více udělal v koncovce (Tadeáš to hodnotil za vyhrané pro Michala) jeden kopanec za druhým, načež skončily i pohledy na kopečky. Tak jsem to projeli, ačkoliv při mém odchodu to vypadalo na to, že máme tři body. Prdlačky. Myslím si, že v tomto utkání náš nekonfiktní kapitán selhal, nebojoval za mančaft. Čtyři mínus pro píšťalku. To fak takto nejde, chlapi, bylo to z jeho strany jako v okresním přeboru desáté třídy. A....pokud najdete v moji zprávě najaké pravopisné chyby (jiné nepřipouštím), tak Vám je dovoluji si je opravit.