Zatímco někteří z nás honili své baby a opice po Alpách, jiní dřeli. Sobotě předcházel páteční večer, kdy jsem hrál klubák a protože na druhý den ráno jsem musel vstávat v pět, ani jsem nepolknul z láhví oslavenců. V sobotu mne čekala cesta do Bratislavy, kde jsem byl nominován jako osobní šofér. V Bratislavě se totiž hrálo utkání slovenské extraligy. V sobotu mezi Slovanem a Čadcou a v neděli mezi Doprastavem a Čadcou. Tadeáš Kriebel hostuje za Čadcu a stejně jako u nás v klubu nastal i v Caisse krut. Nemoci, plesy, kecy že nastoupí. Tak jsem pobral cestou přes Žilinu ještě dva kolíky a v devět se hlásil v Bratislavě na Slovanu. Očekával jsem nějaké hrací místo, odpovídající významu soutěže. Bohužel byla to jen klubovna, podnájem ve škole. Velká prostorná a teplá školní třída. V ní byly připraveny on-line přenosy, které z důvodů, že někdo vypnul na škole wifinu se nakonec nekonaly. Packou jsem si potřepal s pány Markošem, Baňasem, Lančem, Štohlem a dalšími a pak už jen sledoval dění na šachovnicích. Škoda, že tentokráte se Tadeášovi nedařilo a prohrál na páté s panem Lančem. Prohrála i Caisa, což je škoda, protože jinak by si uhájili druhé místo v tabulce (vloni byli mistři extraligy!). Po boji bylo třeba ještě sehrát divadélko na druhý den, protože Tadeáš v neděli nehrál, neboť jej čekala školní akce a to byl i jeden z důvodů, proč jsem absolvoval cestu na Slovensko. Dopravstav si měl myslet, že i v neděli nastoupí Caissa ve stejném složení jako v sobotu a tak jsem ještě hochy odtransportoval na hotel a teprve poté jsme se rozloučili. Bota to byla dobrá, v neděli Caissa remizovala a drží před závěrečným trojkolem třetí příčku a pád do první ligy (stejně jako našemu áčku postup) již nehrozí.