Pouze nejvěrnější byli informováni o mé cestě do země dávných hrdlořezů. Nakonec se vše konalo jinak a samaljot Aeroflotu to z Katovic vzal nejprve na Moskvu a pak teprve do dějiště šachové olympiády Istanbulu. Dodnes jsem se raději neptal pačemů. Potřebuji se dnes dostat k svému VB! Istanbul o dvacet jedna hodina od odjezdu z chalupy na českou výpravu dýchnul vpravdě hezky jižně. Z Bosporu na nás sálal horký saharský vzduch prosycený mořskou solí. Chlapi z dolmuží (místní MHD- městská hromadná doprava) o nás svedli lítý boj. Vyhrál dolmuž nejméně pobitý. Pak už klasika. Turci si českou výpravu vážily ohromně a po moji pozvánce v recepci hotelu TOP na turnaj Osmančíka, mi kráska s havraními vlásky přidělila pikolíka, který se zastavil v šestém patře s pokojem s výhledem na moře a hrací místnost olympiády. Co více si přát! S nejmenovaným velmistrem jsem po předání bakšiše ve výši jednoho eura udělali nájezd na ledničkový bar a dosti jej vyplenili. Velmistr byl narychlo nominován jako záloha, kdyby se např. Lazňovi nebo Davidovi nedařilo. Měla jet původně moje manželka, ale s ohledem na její Elo to hodinu před odjezdem bylo zrušeno a zůstala dtak doma u plotny. No nic, pánská jízda. Stihli jsme tak až druhé kolo a na druhý den se kompletní česká výprava setkala na mém pokoji, kde si všichni dali po jednom malém valašském penicilínu. A jak jim to pak hrálo. Někteří nejmenovaní velmistři žadonili o větší porci, ale byl jsem neoblomný. Vzal jsem s sebou jen tři litry. Druhý den ležíme břichy zabořenými v bosporském písku a na obzoru jeden šíf za šífem. Večer jsem si koupil knihu v ruštině od Širova Šachmatnaja daska v ogni. To abych mohl porovnat s českou verzi. Jak si v tom tak listuji, šachovnici na písku, přistoupil ke mne šedivý padesátník i pa ruskom jezyke na mně od kudá ja. Tož taky v jeho, češskaja respublika, ostrava. Dali jsme řeč, já hopnul na plážový bar a úvodní hlavičku rozvinul o iki bira (dva piva). Dali jsme si pár blicek, já jednou umaštěně vyhrál, pokecali o všem na co má jazyková dovednost vystačila a pak mě bodlo u srdce. Dyť ten chlap vypadá jako bývalý mistr světa! Boha jeho, snad to není Gary!Vzpomněl jsem si na článek a fotku v novinách, jak byl vyfocen jak dostává nakládačku od moskevských policajtů a začal jsem pátrat po jelitech na jeho těle. No samo, už nebyla jelita, ale i modřiny zůstaly! Ano, byl to pan Gary Kasparov!!!! Nakonec na naléháni i nejmenovaného velmistra (pokecali júspik engliš) přiznal Gary barvu. Dal mi podpis do knihy, dal i svoji vizitku (to až večer v baru po sedmi velkých raki), já jej pozval na Hamry a MKO, ale Garry že to nestíhá, tak že by mohl přijet na OPEN Bohuslavice a že jen ať se mu postarám na tři dny o průvodcovství po Ostravě a okolí s výšlapem na Lysou. Plácli jsme si a stvrdili to osmou a devátou raki (pálenka z vína, anýzu a okurek). A ještě dlužím překlad nadpisu: Ahoj, prosím jedno pivo, dík.