ve chvíli, kdy jsme splašeným tempem projížděli s řidičem Jendou jeden krnovský kruháč za druhým a najednou vpravo se objevilo nádraží s lokomotivou. Ne to není ještě ona, musíme dál, povzbuzoval Tomáš Jendu v tlaku na plynový pedál. Dnešní jízda tam byla tak na sto bodů pro řidiče. Zpět rovněž se spěchajícím Luboškem si dovoluji mírný odhad - na 99 bodů...Kde se to v těch lidech bere, napadlo mne, když jsem u pumpy v Benešově po desetiminutovce z Opavy přesedal do Pikoše. V Krnově jsem již jednou nastupoval. Asi vloni. Nebo předloni? Je to vlastně jedno. Michal již na parkovišti v Benešově v osm hledal budku. I když ten děda nepřišel, tak hopnul do budky pro foršus. Auta dojela na místo utkání téměř shodně, ale z foršusu zbyl už asi jeden centimetr. Na ten se vrhnul po nabídce první vystoupivší z vozu Fitipaldiho Jendy Radík. Ještě štěstí, že Fitipaldiho vnúčátko slaví rok života až příští víkend...S dvojkou v žíle Michal nechal foršus dorazit svým soupeřem-panem Magálem, což jak jsem se na zpáteční cestě dozvěděl, je to otec našeho slavného lyžníka. Doping foršus asi zapůsobil na naše borce, neboť čtyři dopující klepli tři nedopující (věřím, že Radík to dotáh do vítězství...) a tak jedinný slabší článek dopujícíh se ukázal být Král Miroslav. Hned jsem si myslel, že mléko mu bude příjemnější v jeho věku....Po dvou hodinách to vypadalo, že dostaneme od Lokotky klepec. Nikde nic. Jen foršusovaný Jarda se mohl cítit velmi dobře. Všude jinde kde nic tu nic. Když jsem se před třináctou soukal k druhému Fitipaldimu do vozu, už nám bylo hej! Král Miroslav sice knedlík, Jarda jako by měl novou babu - jednička. Luboš i přes kvalitu více a čtvrtým tahem dámá háčtyři půlil. Michal s tatou zamával ve středu a jeho dva pěčáci byli jako meteorit nad Čeljabinskem-rozprášili co se dalo. Bodík. Čtvrtým bodujícím jsem byl já. I Houdiny se divil, jak jsem k tomu bodu došel, když pořád jen psal nulanulanic výhoda. Soupeř od pětadvacátého tahu začal hrát na dvou mitutách až z toho bylo jen pět sekund a ztráta figurky ve věžovce. V autě se teda vezlo tři a půl bodu a jak už jsem napsal, předpokládám, že Radík své bé čtyři nakonec dotáhl do sladkého pro něj cíle, když soupeři hezky zablokoval jeho bělopolného střelečka a tak soupeře ponechal jen vyčkat rány z milosti. Tomáš po tom dvoudením lyžování a páteční návštěvě plynové komory zvané SUP se, dle mých pocitů trápil a v době odjezdu už bojoval bez dámy. Jenda (opět můj pohled osmnáctistovky) se první dvě hodiny více díval do výstřihu soupeřky než na figurky. Až se nabažil, tak i pohled zpoza spuštěných krátkohledů se velice zpřísnil, neboť mu už zatékalo do gumáků. Předpokládám, že postačil odkopat hráz, voda odtekla bez škody a on rybky jen posbíral. No a to jsem včera ještě stihnul kouknou živě, krom jiných, na vítěze letošního Gibraltaru - Nikitu Vitjukova.....