Nechci agitovat pro rychlé kouknutí na novoborský ale...zkuste se kouknout na poslední příspěvek pana Kalendovkého. S tím jsem se potkal nedávno v Ostravě na Koníkovi v bleskovém turnaji. Remízovali jsme spolu. V osmdesáti si poradí s chytrým telefonem. Ale vraťme se k tématu. Článek Za Dušanem Cvekem mne zaujal tím, že pod nosem mám (měl jsem) člověka básníka a šachistu a já o něm nevěděl. K tomu mám pod nosem i jeho syna Roberta, jinak velmistra v šachu a já netušil, co má doma. Ať to tady nepřepálím, ukončím svůj dnešní příspěvek citací pan Dušana Cveka. Po jeho přečtení jsem náhle pochopil (snad někdo také pochopí), proč mne velmi často nechápe po mých výrocích spousta lidiček. Pochopil jsem. A pochopil jsem i jiné šachisty, kteří jsou na tom obdobně, ale nebudu pro jistotu jmenovat. Važte si nás (smajlík-ono to nebere nic jiného než text)! Vždycky bývali šachisté lidé vtipní. Samozřejmě, jejich vtip je většinou kombinačního charakteru, propočtený na několik tahů dopředu, takže se v něm hned každý nevyzná. Někdy ale je lapidární a spartsky zničující. Mudr. Dušan Cvek. Čest jeho památce!