Tak jsme letos změnili lokál. Místo tradičního soustředění na Armaturce, bylo nutno hledat náhradní řešení, neboť Armaturka je v rekonstrukci a nepříjímá hosty. Z dobře informovaných zdrojů vím, že je tam místo Pomy čtyřsedačka na kopec a to je vše. Nelehkého úkolu se ujal výbor klubu a hledala se příhodná lokalita za příznivou cenu. Nakonec zvítězil typ na Penzion Beskydy, Krásná-Visalaje, což je vzduchem pár set metrů od Armaturky. Také pod Lysou horou. K dnešní večeři se náš sešlo 45, což je velmi slušné. Velmi slušný je i penzion i velmi ochotná obsluha, která téměř všem ubytovaným musela vysvětlovat, proč nefachčí televize a jak se zapíná. Hold šachisté, jako bych slyšel paní recepční. S barmanem jsem uzavřel sázku, že mu těch tři sta piv zlikvidujeme do sobotního večera. Nevěří tomu, mlaďoch jeden. Náš pán BVP (teda Radek) vyrazil hned po zahnízdění do lesa s kosou na zádech s představou hřibových žní. Výsledek hodinového pátrání: jeden hříbek! Za to náš švihák lázeňský, Lora Lorovič s Haňulinkou, jakožto dva zkušení hřibaři jeseničští se za hoďku vrátili s plným košíkem polopraváků. Abych se ještě vrátil k penzónu a dnešku. Jarda s Edyt si to střihli s děckama někam do přírody, napoprvé se nestrefili. Já a Pepa jsme pípali čipem na bránu parkoviště asi půl hodiny a pak nám Suchoš předvedl krásné otevření brány na parkoviště jedinným čipem schopným to otevřít a to přímo od paní recepční. Ale žena má mi do očí tvrdila, že to lze otevřít všemi čipy. Na večeři jsme se sešli kupodivu v plném počtu, jen když jsem přicházel, bylo již z dálky slyšet šviháka, jak nad radkem přemítá nad životem. Po naplnění břich jsem pozval (no spíše se vnutili) pana Radka s maminou a Houskou na povečeřový aperitiv a taky ať si užijí ty čtyři patra schodů. Radek za odměnu přidělil Blažce apartmán ve čtrvtém patře, ať se má baba dobře. Jak jsem později zjistil, bylo to tomu, že by ty schody nevydýchal. No, šlak to tref, není to za odměnu, ale za trest. Za to jsem nahoře, božský klid. Abych nezapomněl. Máme tu bazén, vnitřní, ale jak mám dobré informace, něco hapruje a voda má třiadvacet nad nulou a luft o šest více. Davidovi Pavlíkovi to vůbec nevadilo, za to mamině Karin tak, že ten její Pepa bude mít dnes klidnou noc. Tak hezky vychladla. Nezbývá mi než už jen pár slov o OPEN Visalaje 2013. Hraje nás osmnáct, každý patnáct minut a dvě sekundy navrch. Matouš zase řádí, protože nic nevidí, neboť místo pouzdra s brýlemi si vzal pouzdro s průpiskami. Terezka Gemsová měla zcela na lopatě Toma z Kuřimi, ale nevěděla s firurou více, jak jít vítězství vstříce. Nabídla remis a je tam. Ostatní vše v poklidu. Po dvou odehraných kolech se partia přemístila do loby baru mastit karty a chlemtat pivo. Švihák lázeňský ne, šel krájet nasbírané hříbky a ani nepít.