My, co jsme už relikviářem klubu, jsme si i zavzpomínali na počátky v Dolním Benešově před 36-ti léty. To se hrálo na zámku (dnešní sídlo Městského úřadu) a topilo se nafťákem (někdy tak, že přes špatně spalující naftu a dým nebylo vidět na šachovnici). Hrálo se dále i v extrovce Starého kulturního domu (dnešní restaurace Sport). Mistráky se válely v restauraci na Rynku, později v novém kulturním domě. Další zastávkou za těch 36 let bylo hřiště fotbalistů. Na záda nám dýchal pivní pult osvěžovny a násoskové z koreje (místní sídliště Osada Míru). Trochu lépe bylo v přísálí tělocvičny (co jme tam letos měli výročku s koleny a pizzami). V zimních měsícíh tam šlo ale o držku, teda o umrznutí. Další zastávkou bylo podkroví nad místním holičstvím. To už jsme byli ve věku, kdy si někteří začali tykat s démoném alkoholem a byly i mimo šachy řádné pařby (fotky a negativy mám v trezoru). Holičství bylo dlouhou zastávkou, pěknou, tam se hrály šachy od pěti odpoledne do tří do rána (Ryška, Vybíral, Kupka, Tomíček, Kostřica, Poštulka, Janík, Kašný, Klein Tonda i jeho Jana, Osmančík-to si nejsem tak jistý, no a další spousta lidí, co si teďka nemohu rychle vzpomenout. V šikmině pod střechou taky nechtěl nikdo hrát v zimě, to se tvořily rampouchy u nosu. No a aby nebylo dosti schodů (to tehdá ještě Kocour jezdil na kole a schody mu nevadily), tak předposlední štací byla stará farská škola a zase podkroví a zase schody. Vavřínek nabral kila, Kocour zpanštěl, Kozákovi narostly parohy, Kriebel chytil závratě (jen pan inženýr stále nic), masérka se odstěhovala z přízemí a my hned šupky hupky do přízemí. V každém případě na WC to je přes chodbu a na Rynek o dvě patra níže. Tak jako Titanic (a každá jiná loď), jistě klubovnu pokřtíme (možná že marek splaší i svěcenou H2O) šampáněm. Výbore, uvolni na oslavy prostředky.