V neděli 24. listopadu jsme zavítali ke 3. kolu krajského přeboru na půdu TJ Ostrava, klubu dříve známého jako NH a později Mittal, do areálu poblíž Futura. Kapitáni dohodli začátek utkání na 9:30 a v tuto dobu jsme také již byli všichni (včetně dojíždějících hráčů - v tomto zápase konkrétně Pavla Ž., Pavla K. a Martina) na místě. <br> Při pohledu na vyplněný zápis utkání mě hned napadlo, že minimálně na tomto papíře budeme jasným favoritem - však jsem také dopisoval ke jménům soupeřů hráče vždy o něco silnějšího. Zvláště na posledních šachovnicích byl rozdíl opravdu velký a očekával jsem zde velký bodový zisk. <br> Pokud bych měl zápas hodnotit chronologicky, začátek byl samozřejmě vyrovnaný, tak jak bývá v soutěžích krajského přeboru a vyšších asi dobrým zvykem. Když jsem zběžně procházel partie po zahájení, nezdálo se mi, že by měl někdo jasnou výhodu. Líbily se mi ale pozice Martina, který hrál bílými figurami a Mirka, který měl černými už v zahájení asi lepší pozici. <br> Jako první skončila partie Pavla Ž. na 3. šachovnici. Pavlův soupeř nabídl remízu, Pavel jako správný hráč týmu přišel o této nabídce diskutovat se mnou, já jsem mu řekl něco ve stylu: "jak chceš - hrej". Tím jsem ho chtěl povzbudit k další hře, protože jsem věřil, že jako lepší hráč může svého soupeře někde během partie překvapit a přehrát. Pavel tedy remízu odmítl, ale pak nějak vyplynulo, že se necítil dobře (únava) a tak tedy nakonec po pár tazích sám remízu nabídl. Soupeř bez váhání přijal. <br> Další remíza se zrodila na 4. desce, kde Radim stál v zahájení podle mého názoru slušně, pak ale možná zahrál trochu nepřesně a nakonec přijal remízu v pozici, kde si myslel, že by mohl stát už trochu hůř. Tady mě to trochu mrzelo, protože Radim hraje v poslední době ve velké pohodě a doufal jsem, že by mohl ostravského soupeře časem porazit. <br> Stav byl tedy vyrovnaný, 1:1. V tu chvíli se už velmi dobře vyvíjela partie na poslední šachovnici, kde Jenda získal po nekorektní hře soupeře figuru a začal ho postupně válcovat. Nakonec mladému Lukáši Chrostkovi, který kdysi hájil i barvy Dolního Benešova, nezbylo nic jiného než svému zkušenému protihráči gratulovat k vítězství. Velmi dobře zahrál také Lora na 6. desce. Plně zužitkoval bílé figury a svého soupeře pozičně velmi pěkně přehrál. V prohrané pozici pak jeho soupeř nestihl odehrát předepsaný počet 40ti tahů a prohrál na čas. Od této chvíle jsem neměl o osud zápasu žádné obavy, vzhledem k tomu, že Martin na 2. desce měl pěšce navíc a výbornou pozici, já jsem držel vyrovnané postavení na 1. šachovnici, Mirek měl nabídnutou remízu a zvažoval zda hrát dál se slabším soupeřem na výhru, a Pavel Byma také rozhodně nestál hůř. Mirek se nakonec rozhodl pokračovat, i vzhledem k tomu, že jeho soupeř byl podstatně ELOvě slabší, nicméně partii vyhrát nedokázal - remíza. Stav byl 3,5:1,5. <br> V tuto chvíli nám ze 3 partií v pohodě stačili 3 remízy a dokonce padl návrh, zda nenabídnout kapitánovi domácích právě ony 3 remízy. Pavel i Martin měli shodně v partiích pěšce k dobru, můj soupeř dlouho přemýšlel jak se vyhnout vynucené remíze věčným šachem. Kluci ale chtěli hrát, prohru v postatě neriskovali, a proto jsme nakonec návrh zamítli. Mírnou komplikací bylo, že se mi partie s Karhánkem zvrtla a místo přechodu do věžové koncovky, kterou bych zřejmě zachránil a partii v pohodě remizoval, jsem pod tlakem z náhlého obratu v pozici zvolil pokračování, které vedlo k přechodu do totálně prohrané věžové koncovky. Velmi se mi pak ulevilo, když jsem pak viděl, jak se soupeř Pavla B. zamotal do pozici tak, že ztratil materiál a bez dalšího prodlení se vzdal. Stav zápasu se přehoupl definitivně na naši stranu a mohl jsem tedy prohranou pozici konečně vzdát s klidným vědomím, že za stavu 4,5:2,5 odvezeme z Ostravy 3 body. <br> O stavu měl přehled i Martin, který se rozhodl hrát partii nekompromisně na výhru. Jeho soupeř - Standa Kolář - mu několikrát nabízel remízu, tu však Martin vždy odmítl a dál a dál zkoušel prorazit v docela komplikované pozici. Když odmítl remízu i ve chvíli, kdy podle mého názoru už ztratil výhodu, postupně se v časové tísni do pozice zamotal, nakonec byl donucen obětovat kvalitu a po pár tazích se vzdal. Velká škoda pro Martina, protože za předvedený výkon si určitě minimálně tu půlku bodu zasloužil! <br> I přes konečný výsledek "pouhých" 4,5:3,5 musím konstatovat, že zápas se odehrál zcela v režii našeho týmu a čekalo se jenom na to, jakým rozdílem našeho oslabeného soupeře "přejedeme". Ve velmi solidní sestavě podal tým jako celek dobrý a bojovný výkon, za což mu jako kapitán v tomto zápase děkuji. <br><br> PS: Ještě bych chtěl dodat, že v zápase nastoupilo celkem 7 hráčů (ze 16, tedy skoro půlka) stejného jména, taková malá raritka. Jakého, to je asi všem jasné.