Nejprve blahopřání Pavlovi k porážce Pavla. To jsem fakt nečekal….Proti silným Pavlík umí! Ale už k věci. I přes to, že dnes na mně v sestavě proti orlíkům nezbylo místa, si nezouvám a byl jsem tomu i rád. Čekala mne návštěva šachové extraligy. V sobotu, než jsem se rozkoukal, bylo v přímém přenosu po všem. Předpokládám, že pan Radomír Caletka na stránkách Slezanu blíže upřesní, proč hráčů Slavoje bylo od půl deváté o jednoho méně. Díky, Radku. Zbyla neděla a Labortech proti Novému Boru. To jsem si už raději přivstal a udělal jsem dobře. Slíbený on-line do Ostravy kupodivu nedorazil ani v neděli. Hrací místnost v centru města jsem našel až na třetí kolečko autem po kruháči. Krátký pozdrav s kapitánem Boru a už jsem si třepal rukou s rozhodčím Jardou a začal nasávat atmosféru extraligy. No….v určitých okamžicích jsem si připadal jako před týdnem v pralesní lize v darkovičské hospodě. Rozhodčí klikal myší tak divoce, že by to i mrtvého vzbudilo. Diskusní kroužek vedli hráči Labortechu nad zbylými partiemi extraligy na on-linu. Pak se spustila někde nahoře nad hlavami o patro výše pračka. Při odstřeďování jsem si vzpomněl na svoji první pochodující Tatramatku. Že by ji ještě měli na hotelu? Musím říci, že máme hezké stoly v klubovně. Dnes nebyly špatné, ale byly to pidi stolíčky, kde se s bídou vešlo to základní, tedy souprava, hodiny. Partiář už byl problém kde položit. Někteří hráli na stolech s deskami bez olištování. Tak jsem kdysi přišel o pár rukávů na sakách. Bylo zajímavé sledovat chování velmistrů. Někteří po porážce ani nepostavili svoje figurky. Nebo zapisovali tahy v časovce naprosto chaoticky, pěkně to s nimi cloumalo, když po partii přišli do vedlejší místnosti. Hold normální smrtelníci. Partie Markoš – Velička skončila vítězstvím prvního. Pak byla analýza. Shrlo se tam kolem šachovnice šest, sedm lidí a každý si potahoval svoje až se vítězem v tomto souboji stal GM Navara, který rychlostí myšlenek, jak jsem musel konstatovat, převyšoval nejen všechny ostatní, ale nakonec i mne samotného…