Dnešní Bruntál z pohledu aktéra: ráno jsme dostali od Lubka sprdunk, že jsme nedojeli ke Štice v 7.50, ale 7.54. Nový šofér Tadeáš není ještě tak zručný, ale to je jen otázkou času. A pak měj chuť hrát....Naštěstí v pět ráno probuzený Luboš už dále neprudil. Debata se v autě vedla o sestavě Bruntálu. Já tvrdil, že nastoupí jako ve druhém kole, teda v plné palbě. Luboš a Tadeáš se tomu chechtali, že teda ne a že jim za dvě hoďky zakroutíme krky...Čelist těm dvěma spadla, když když jsme vkročili do hrací místnosti, kde byli nalinkování bruntalští. Vyhrál jsem. Chtějí nás rozsekat. Ale popořádku. Tadeáš si poprvé v životě zkusil rychlost 120 km (autem, za volantem). Poučil jsem jej, že pokuty platí vždy řidič. Parkoviště bylo u haly zcela plné, neboť probíhaly nějaké hry mládeže. Řvalo to až to Zasedačky, kde jsme hráli. Naštěstí i pod horama bylo plus deset, jinak bychom za těmi hliníkovými okny, kterými prosvítalo, klepali kosu. Nechápu, co Bruntalský starosta robí, že doposud nesehnal na rekonstrukci haly evropské peníze. Šnytlík se zbytkem výpravy dorazil jako obvykle. Za minutu devět, no nechtěl bych vidět jeho tachograf! Radim zabloudil, tak jsem jej navigoval po telefonu. Jo, jo, to je tak, když se spoléhá na džípíes. Jak probíhalo utkání nevím. Měl jsem problémy sám se sebou a nechtěl jsem se rozptylovat očumováním. Chtěl jsem to mít co nejdříve za sebou, neboť jsem měl na mistráku poprvé v životě osobního šoféra a díky basketu, co se tam hrál, fungoval skvělý bufík. Bohužel, končil jsem svou partii poslední, tak jsem jen utřel fousy. První šachovnice: Tadeáš. Jeho soupeř pan Kárník nevypadal nejlépe, popíjel nějakou barevnou vodu a určitě si vzpomněl na rok 2010, kdy se utkal s Tadeášem poprvé. Tadeáš tehdy vyhrál. No a od té doby se žádná partie v databázi od pana Kárníka neobjevila...I dnes se trápil, a pouze jedna jeho figurka, střelec, myslím ve čtvrtém tahu, přešla přes půlku šachovnice. Tadeáše pak vidím odcházet od šachovnice a kývnu hlavou. Zdvižený prst. Kývám na souhlas. Šnytlík Zdeňa. Co jsem kouknul stál skvěle. Mirek. Vidím jej koukat se do skript, kouknu do zápisu. Bodík pro něj. Radim. Bloudění Bruntálem jej trochu vyvedlo z míry. Zdálo se mi, že je na tom lépe. Půlka. Michal, švihák lázeňský. Stál skvěle a pak to někde projel. Ach jo, asi moc popíjel kávičky od mamičky. Jarda Melda. Z kraje to dusil a říkal jsem si, není boha, aby nebyl bod. Nebyl. Utekl hrobníkovi z lopaty. Luboš. Seděl jsem vedle něj. Nad jeho počátečními antitahy (myslím ve čtvrtém tahu a6, co bych tam v životě nedal) soupeř ztrácel nervy, hlavu a čas. I Luboš utek z lopaty hrobníkovi. Nevím jak, ale synek to říkal. Měl o figuru více jeho soupeř a někde se seknul. No a co já? Cokoliv napíšu, bude použito proti mně! V kostce. Kdybych to hrál včera v Bílovci jako dnes v Bruntále, musím být druhý za Plátem a ne sedmdesátý....No, je pravdou, že můj soupeř nebyl zřejmě ve své kůži. Také jsem to dle synka nehrál úplně košér. Nakonec jsem z posice vykřesal pěšáčka, pak druhého a zbytek už byl jen otázkou času. Podepsal jsem zápis, neboť žízniví již vzali do zaječích a šli jsme s novým šoférem vycouvávat z parkoviště. Šlo mu to, ale budeme muset ještě potrénovat, ať nemusím kupovat opravný lak... Ještě jsme stihli doběhnout Šnytlíka a předat zápis a zjistit, kde hoši budou. Sup. No, dám pivko a jedu za maminou. Tadeáš se nabídl, že mne i od Supa stáhne. Dokonce jsme i okolo Supa dali průjezd, ale v poslední chvíli jsem dal pokyn synkovi, ať to vezme nejkratší cestou domů, neboť jsem si uvědoml, že má povítězná eufórie se může snadno zvrtnout ne v jednoho bloďáka (Jindřich), ale v něurjekom blonďáků a já slíbil doma umýt nádobí, vysát prach, vyprat a vyžehlit....sory, chlopi, tak příště...