nejde objektivně změřit. Já se na tento problém dívám tak, že člen PČR má sazbu 600,- Kč bez DPH/hod. , což přesně odpovídá jeho inkasní a zjišťovací rychlosti při vybírání pokuty za nenalezené doklady. Děsí mne ovšem skutečnost, že i JVK platila dvě stě. Tato skutečnost mne i nadále utvrzuje v přesvědčení, že zřejmě většina členů PČR jsou hoši s komplexy, jejichž zástěrkou je uniformita. Mne nikdy nenapadlo jít do služby, kde potřebuji znát karate a džúdo, když mi teče do bot. Jsou to i rychlokvašky vypuštěné z akademie, neboť za dva roky studia se toho naučí stejně jako na plzeňských právech. A pak jdou do terénu a řežou to.. JVK, navíc jako žena, by měla dostat ponaučení a přátelské zasalutování od příslušníka, ne pokutu. Neboť ani vyhláška nestanoví, jak přesně škaredě má být, abych mohl použít mlhovky. Nakonec jedna moje zkušenost s příslušníky PČR. Před pár léty jsem dojel domů po šichtě, kde hlídala potomky tchýně. Měla po službě, tak jsem ji jako obvykle po vypití kávičky odvážel v rámci jedné vesničky Bohuslavice domů. Také jsem si neuvědomil, že mám doklady v tašce a ne v bundě. O půl kilometru dále, na zastávce autobusu, před školou hlídkovali dva příslušníci. A protože neměli do čeho píchnout, neboť byly prázdniny a schéf je vyhnal dělat pořádek před školama, neboť byl den prázdnin a děti přes cestu tím pádem nelozily. Dobrý den pane řidiči, předložte prosím doklady. No neměl jsem. Říkám, pane příslušník, do tří minut je mám, že volám na syna. Skutečně, do tří minut dorazil na kole synek i s papírama. To už mne ale synci z Hlučína lustrovali a výsledkem byla stvrzenka na pětset (řidiči do Havířova, děkuj pánubohu za ty dobráky). Tchýně na zhroucení, mladý se chechtal. Já u sebe ani kačku, chtěli jen doklady přeci. Tak jsem to nechal cálnout bohaté tchýni (pak ji to dal a ještě musel zrýt na podzim zahradu...). Na to jsem ten večer napsal stížnost na inspekci PČR, že s pokutou nesouhlasím, že členové mě štrofovali na místě autobusové zastávky (tam je zákaz minimálně zastavení), kde jim tam, kde má stavět bus, stálo jejich policejní fáro, zastavili mne přímo na přechodu a tam mne i s autem nechali stát a co že s tím udělají tam v Praze. Pražský Schéf inspekce na tu mou léčku šel rafinovaně. Tak jak to bylo, to poslal dále. A světe div se-na toho, na kterého jsem si stěžoval. Na schéfa hlučínské PČR.... Ten mi napsal, že vše je z jeho pohledu OK a tím to pro něj končí. Docela jsem se tomu nasmál, jen mne zamrazilo, když jeden náš člen ŠK mi ve slabé chvilce sdělil, že ten můj problém se schéfem se řešil kolektivně v jedné hlučínské hospě, to mu řekl synek, a že až na mne znovu narazí člen PČR, ať mi to dají vyžrat! A pak Pomáchej a chraň!