Po výhře v minulém kole, jsme tentokrát neměli žádné ambice zabodovat. Sestavu jsme tedy poskládali z hráčů, kteří mohli a hlavně chtěli si zahrát ( jedinou vyjímkou byla Eliška, která se tvářila, jakoby musela nastoupit za trest ). Sešli jsme se ve složení: Luboš, Tom, já, Eliška, taťka, Anička, Terezka a Kačka. První dva pánové ( profesoři ), po sobotní důkladné přípravě u Supa, se rozhodli přijat rychle nabídnuté ( akademické ) remízy a ponechat zbytek týmu svému osudu. Velmi rychle získala figuru a partii poměrně hladce vyhrála na poslední šachovnici Kačka. Taťka po menší chybičce ztratil pěšce, kterého však později získal zpět a ve vyrovnané věžovce přijal nabídnutou remízu. Anička po menších chybičkách prohrála. Terezka s elově o hodně silnějším soupeřem nejprve ztratila figuru, poté ještě kvalitu, a tak nakonec s čistou věží méně sice dlouho bojovala ale marně. Eliška zapla své mozkové závity až v momentě, kdy ztratila figuru a rozhodla se, že vítězství soupeři jen tak nedaruje. Protivníka nakonec svými věžemi otravovala tak dlouho, až dal figuru zpět a nakonec i přijal nabídku remízy. Stav byl 3-4 a jako poslední jsem dohrávala já. Vzhledem k tomu, že jsme v tomto utkání opravdu nechtěli bodovat, nabídla jsem soupeři 2 x remiz. Vždy beze slova odmítl. Je pravdou, že jsem v době 2. nabídky měla trochu horší věžovou koncovku a soupeř o 200 bodů větší ELO, ale půl bodu by Polomi zajistilo výhru a pohodové 3 body do tabulky. Konečné vítězství není ani tak mým vítězstvím na šachovnici, jako spíš vítězstvím nad mužskou ješitností a individualismem v soutěži družstev. V této sezóně se takto remizovat našim družstvům podařilo již po druhé ( viz. Radimova partie v Havířově ) .