Již 35. ročník tradičního mezinárodního Turnaje šachových nadějí proběhl o velikonočních prázdninách v Národním domě ve Frýdku Místku. 260 dětí ze 13 zemí Evropy a Afriky svádělo tuhé boje ve třech věkových kategoriích do 9, 12 a 15 let. V těžké konkurenci, se kterou se na naši krajské ani celorepublikové úrovni nepotkávají, se snažily uspět i děti reprezentující náš šachový klub. V kategorii do 9 let jsme měli Ondru Křefkého, v kategorii do 12 let Kubu Křefkého, Katku Janošovou a Aničku Vavřínkovou, a v nejstarší kategorii do 15 let Elišku Vavřínkovou. Ondra byl ve své kategorii ročníkem nejstarší, Kuba a Katka prostřední, Anička a Eliška nejmladší. Turnaj se hrál na 8 kol, tempem 90 minut na partii + 30 s bonus za provedený tah. Všem pěti dětem bylo nemilosrdně nastaveno zrcadlo kvality a reality – to, co stačí doma na krajské či republikové soutěži na dobré, či vynikající umístění, zdaleka nestačí ani na průměrnou či podprůměrnou evropskou úroveň. Všechny děti se snažily, výsledkově se však příliš neprosadily. Ondra v U 9 získal 3,5 bodů, stejně jako jeho bratr Kuba v U12. Katka v U12 získala 3 body, Anička 2,5, Eliška v U15 rovněž 2,5 bodu. Partie Kuby a Ondry se mi nějak nedařilo příliš sledovat, někdy při mém příchodu k šachovnici již byly figury v základním postavení. Viděl jsem dost partií Katky a platí to, co jsme se snažili avizovat během sezóny. Katka má talent, ale velmi málo hraje vážné a těžké partie, rapidy nestačí. Potřebuje hodně zpomalit, trénovat především taktiku. V některých partiích byly vidět velmi hezké motivy, jindy zase Katka neviděla jednoduchý jedno až dvoutahový obrat. Pokud bude více hrát vážné partie, určitě přijde značné zlepšení. Anička v U 12 lítala „ode zdi ke zdi“, turnaj se jí vůbec nepovedl, sice byla nejmladší ročník ve své kategorii, ale hloupě dělala hrubé chyby a prohrávala se soupeři, které už běžně poráží. Anička na rozdíl od Katky už toho má spoustu nahráno, ale potřebuje spravit hlavu, aby se výkonnost a výsledky stabilizovaly, zatím se to nějak nedaří. Eliška v nestarší kategorii měla v prvním kole téměř na lopatě druhého nasazeného Rusa (1960), opět (pokolikáté již???) se zalekla možného úspěchu a prohrála věžovku s pikem víc, když motor hlásil +1,9… V dalších kolech už to bylo horší, snažila se, ale současně se trápila a nebyla schopna nic kloudného vymyslet. Turnaj dnes zakončila pátou remízou, když třikrát během partie nezahrála taktiku, vedoucí do výrazně lepší až vyhrané pozice. Elsa už to tahá slušně, ale pořád se bojí boxovat, když je to potřeba. I u ní je celkový bodový zisk zklamáním. A tak fanglu statečnosti drželi zkušení pardálové Lori a Martin Habina v souběžně hraném Fide Openu Pobeskydí. Oba získali 5 bodů z devíti partií, sice značně zapocení z náporu a ataků mladých dravců, ale oba v turnaji potvrdili svou výkonnost, kvalitu a nasazení. V našem (jejich) věku v tomto turnaji, kdy se hrají dvě kola denně, nic elově neztratit, v reálu znamená třicetibodové plus. Klobouk dolů pánové! Samotný festival byl opět velmi kvalitně a profesionálně zorganizován, poháry a pěkné ceny pro nejlepší, tombola, každý den losované ceny pro děti, sponzorské dárky, doprovodný program, spousta možností zakoupení různého šachového-dárkového materiálu, již taky plátno a online přenos z 9 šachovnic, přednášky pánů Gonsiora, Movsesjana atd, vstřícní pořadatelé, časově vše klapalo. A tak opět poslední slabinou zůstává místní zahulená restaurace s cenami z Alkronu a obsluhou z nádraží. Všem případným zájemcům však mohu tuto akci kdykoliv v budoucnu vřele doporučit.