Středeční páté kolo nemělo z mého pohledu žádných překvapení. Jarda dostal pecku a já také. Ale popořádku. Včera vlasně už byl pátek, jsem si neuvědomil, když jsme odjížděli z domu. Ostrava sodoma gomora, zácpa jako prase, za deset minut začínáme a do toho málem srážka blbců. To když jedno červené auto s SPZ 1E atd. se tlačí těžce agresivně do mého levého pruhu. Pět centimetrů a je to rozbité. Synek staví, ruďoch také, otvírám okénko a chci plivat oheň. jenže, za volantem sedí Marián Sabol se ségrou. A je po boji. Tadeáš si žádá za to, že Mariánovi zachránil svou duchapřítomností auto jedničku z matiky od ségry, ségra mlčí, Marián nás přesvědčuje, že zip je zip. Padáme na kulturák. Přicházíme právě včas, slečna rozhodčí dnes s drdůlkem startuje páté kolo. Trochu jsem se na Valtra připravil. Bohužel již ve čtvrtém tahu tahy přehazuji a Valter nasazuje páky. Dusí a dusí. Mám minutu na patnáct tahů a samozřejmě to kopu do háje. Večer Tadeáš a Houdini ukazují, že to šlo. Šlo to i za Valtra, který mě jako odškodné dodal jednoho radka. No, pěkně si nás oba synek podal. Jemu bylo hej, když mu Štoček vlítnul do přípravy. Hodina třicet tři proti třiceti munutám u soupeře. Ale stejně dal jen půlku. Jardu jsem neměl moc čas sledovat, ale fakt není nějak ve formě, od začátku stál hůře než já. Míša nevím dnes si jej zkontroluji, Šnytlík jako vždy OK, Pavel jedna, Terka fásla. Matouš byl komplet i s Ivčou a pak matouš odjel autobusem a ponechal si klíče od chalupy. V každém případě dnes vracím průpisku, co mi ji jeden půjčil, že je vyhrávající a měním sako. Spoďáry také.