Dal jsem si výlet. Včera. Do Pardubic. Vlakem. Sám, teda aspoň od nás z Benešova. Nikdo nejevil zájem. Až v šest večer jsem objevil v telefonu na ticho, že se mi hlásil o dvě hodiny dříve Radim, že je také v Pardubicích, ale to už když jsem volal, byl v ostravě...Důvodů bylo několik; udělat trochu propagaci MKO, zahrát si blicák Q1, zkontrolovat syna, nasát atmosféru, poučit se z organizace, nabrat rozumy, pokecat se známýma, odchytit zákulisní informace. Atmosféra v hokejové hale byla příjemná, do toho valila klimatizace, takže ani vedro. Pro ty, co to neviděli, tak celá ledová, v létě betonová plocha byla pokryta stoly se šachovnicemi. Trochu mne vyvedlo z míry, že hlídači z ČEZ haly byli ve střehu kvůli možné teroristické akci. Plně chápu, východní konflikt. Na blicáku se sešel rekordní počet lidí. Devadesát dva. Já nakonec dá se říci nepropadl, pouze jednu partii jsem odchodil jako ponocný, jinak to bylo s těma nulama vždy na vážkách. Slečna Krapivina měla ze mne radost. Docela mne šokovala dravost cizojazyčných mališů. Tady jsme u nás v tom zaostali. Úkol splněn, hlásil jsem doma před třiadvacátou na gauči spíci manželce. Ani mě nepochválila, jen se převalila na druhý bok a pokračovala v započaté činnosti.