Na úvod osvěžím, že v roce 2004 dva kluby-Slezan Opava a ŠK TJ MSA přišly o dva hráče, které zkosila zákeřná nemoc, a že Luboš Bednárek a Karel Dihel bojovali statečně do posledních chvil. Včera v podvečer se nás do Opavy sjelo dvacet tři. Ve třiadvacet nula nula, kdy jsem to konečně posbíral do auta, bylo sjetých už asi jenom pět. Vyjma mne, jako řidiče z jednoho z auta vypravených z Benešova. Nevím jak dopadlo druhé auto s paní Jitkou a Vavřínky, ale dnešní ráno chlapcům vůbec nezávidím. Počet dvacet tři lidí mohl být lepší o pana Jirku Sovadinu, který dorazil dorazit zbytky až po turnaji. Ale i tak slušné. Jako každým rokem, tak i letos si palmu vítězství a (skoro) metrový pohár odnesl Radek Caletka. To se to hraje jednookému mezi slepými! Ale nic naplat, je fakt dobrý. Ani nepil, ani Miška….Průběh turnaje s výsledky si najděte na rezultu. Tam pozorného čtenáře jistě překvapí můj výsledek v prvním kole. No stalo se. Po soupeřově prvním tahu e2-e3 jsem mu dával životnost deset minut. Pak jsem přišel o prvního pěšce, poté o druhého a poté co mi to soupeř povracel ve finiši, jsem ve věžovce s černými: bílý: Kh1, Vg7 Ph2 černý já Kf3, Vb2 zahrál Kf2…..V posledním kole se utkali Vavřínci a já s Tondou Viláškem. Šlo o hodně, všichni čtyři jsme bojovali jako draci, protože šlo o umístění. Nakonec po tuhém boji Tomáš vyprášil kožich Radkovi a my s Tondou jeli do holých králů. Radek Vavřínek spokojený nebyl, skončil po fantastickém výkonu v prvních čtyřech kolech v propadlišti dějin, když si v posledních třech ani neupšoukl. Ještě, že tak. To by to s ním už opravdu nebylo k vydržení!