Spousta z nás to dobře zná z vlastní zažité zkušenosti. Zase jdeš na TY ŠACHY? Zase budu celý páteční večer, celou neděli sama doma? Zase dorazíš nacintaný a smradlavý od Supa? Zase budu muset sama vařit a uklízet? Co tam na těch pitomých tichých bláznech a opilcích vidíš? Jak se s nimi můžeš vůbec bratříčkovat? S narůstajícím věkem může síla těchto projevů různě kolísat a nabývat umírněnosti až po zcela naprostou apatii z ženiny strany. Není to způsobeno jejím zmoudřením, ale jak je historicky dokázáno, je to způsobeno výši stavu účtu a znalostí hesel k nim. Již od pradávných dob lovců mamutů ženské pokolení používalo v zájmu přežití různých zahájení i strategií, aby nad mužským pokolením zvítězilo a vytvořilo ještě pocit vděčnosti ze strany mužovy, že se mohl nechat porazit. Tak i to brblání při odchodu na šachy má své opodstatnění. Vyvolat v muži pocit viny, který ten bude napravovat po svém návratu ze šachů po zbytek týdne, aby si to stejně nakonec zopakoval. Co za tím vším ze strany ženského pokolení vězí není až tak těžké vysledovat. Ženská žárlivost, to je pojistka, aby muž neinvestoval hmotné statky do jiné ženy, či zisků majitelů restaurace. Míša z ókádé. Nespokojenost, vyčítavost – tlak na muže k vyšším výkonům. Propil jsi v neděli, odčiň to několikanásobně. Radík se pak může zpřetrhat. Touha ženy vlastnit cokoliv, zejména věci cennější-zabezpečení po ztrátě muže a přitažlivosti. Až sebou muž plácne o chodník při návratu z brífingu a bude k položení jen do truhly. Lubošek by mohl vyprávět. Dovednost přesvědčit muže kolem o své pravdě – apel na vnitřní strunu mužské psychiky „ochraňuj ženu“. Za každou cenu. Ty a tvoje tchýně máte vždycky pravdu, dí Rudolf. Upřednostňování drsných až bezohledných mužů před muži hodnými – větší šance ženy postoupit do společensky vyššího postavení. Jak jsme velcí drsňáci, to se pozná podle hry. Třeba pan Alfons je drsňák nad drsňáky. Preference hmotných statků před duševními – snadnější přežití její i jejího potomstva. Tak slyšíme, že místo na šachy, mám jít na šichtu. Ale my jsme duchovní a jdeme na šachy. Vilém ale na šichtu. Odchod ženy s dětmi k jinému muži – zajištění často i trojí podpory (nový partner, biologický otec, stát). Znáte z vlastního okolí. Vnitřní hlas „ochraňuj ženu“- se ženou se zachrání i jeho, tedy moje potomstvo. Potomstvo pak nastupuje jedenkrát za měsíc do domova důchodců, kde ty matky kasíruje. Otce nemá které, neboť statistika obyvatelů domovů důchodců hovoří jasnými čísly. Na sedm čiperných babek je tam jedem přeživší dědek. Sebeobětování muže – v boji, v práci – mužovo podvědomí jeho postradatelnosti. Klidně obětujeme život, aby nás v tom okamžiku nahradil někdo jiný. S tučným kontem na účtu. Pan inženýr by mohl vyprávět. A pak je tu spousta dalších metod jak na nás, ať nejdeme na ty šachy. Uposlechnutí ženských výčitek –zaopatření více hmotných statků, více potravy, lepšího bydlení apod. Ochota vzdát se nabytého majetku ve prospěch ženy v případě že žena odejde za novým partnerem, nebo vypudí manžela z domu – zvyšuje reprodukční zdatnost ženy. Jarda už na toto téma píše ódu. Ochota ženy zavázat se ve stávajícím svazku – dlouhodobě nasměrovarování toku mužových hmotných statků a energie pro zaopatřování více potravy, lepšího bydlení apod. Tendence muže jednat podjatě v zájmu žen – ochrana ženy i za každou cenu, muž je postradatelný. Vidím Pepu a Karin. Pak se nedivme, že takto vyšlechtěné desítkami tisíc let lidské samice nám odejdou za někým jiným, nejspíše někým zámožnějším. S využitím matematické genetiky lze vypočítat, jak rychle ubývá vlastnost vystavená jistému selekčnímu tlaku. V našem případě je selekčním tlakem výhoda, kterou s sebou nesou vyjmenované špatné vlastnosti ženy. Relativně malý selekční tlak působící dlouhodobě po několik generací drasticky sníží počet přeživších nehubatých žen, které přestanou prakticky existovat. Nedivme se proto, že ženy nežárlivé, nesobecké, nevyčítavé a nedržkující prakticky neexistují. Ještě, že máme ty šachy!