Béčko tuto neděli zajíždělo do Rýmařova. Ráno jsme se scházeli jako švábi na pivo. Míša zkysnul na semaforu před Kozmicemi a hochy z Osady jsem u Štiky lehce ošpláchl vodou z kaluže, když jsem do ní bravurně najel. Po té, co nastoupil v Zábřehu Lum panovala na zadních sedadlech nevole z nedostatku prostoru. Ale za to ve škodovce nemohou. Je třeba ubrat na korýtku. Cestou jsem byl osádkou neustále nabádán k překračování maximální rychlosti, ale tu radost jsem těm záškodníkům neudělal. Rýmařov nás přijal sluníčkem a barevným listím a rekonstruovaným kulturákem. Zde jsme objevili automat na kafe, které se mlelo a byla zcela jiná obsluha pomocí mačkátek. Než jsme na to přišli, chvíli to trvalo. To už ale dorazili Kuřimáci a tak Radek napsal soupisku, kde domácí byli bez svých hvězd. V dobrém rozmaru jsme to rozehráli. Na první Pavel nedal šanci svému soupeři a hezky jej odrovnal. Pak Míša zaplichtil, no na více to nebylo. Eliščin soupeř se klepal jako sulc, když nastupoval na partii s mladou dámou, že už tři partie prohrál s holkama, tak jsme mu ppořáli i čtvrtou knedlu. Jenže Elišce se zapálila lýtka, koukala všude možně, nesoustředila se na partii a byla to rovněž remíza. Děda však měl přes osmnáctset. Dobrý. Tatík Tom to vše hlídal, ale neuhlídal partii s dalším dědulou, který naštěstí nabídl remízu, neboť slíbil babce být včas k obědu. Mezitím si Lumír důkladně zaparkoval koně na há čtyři a už nebylo cesty zpátky a taktéž remíza. Kouzelník Luboš ukroutil z lejna bič, kterým vypráskal soupeře, nevím však jak. Bylo 4:2 a hrál jsem já a Radek. Moje italská byla špatně zvoleným zahájením. Neznám žádné zahájení a já s mlaďochem lezu do otevřeného. No, dusil mne, střelec na cé osm se trápil, pak přišly zjednodušující výměny, asi šest nabídek soupeře na remízu a šest odmítnutí, ale na tu sedmou jsem už kývnul. A bylo 4,5:2,5. Ve dvanáct vymalováno. Jen Radík měl po svém prvotahovém tahu bé čtyři nemalé problémy a vyčkával na nějakou tu zapomenutou figurku od soupeře. To se však nekonalo. Nekonal se ani zisk materiálu v desátém tahu u Radka, neboť cestou tam básnil o tom, jak den předem našel půl košíku hub a myšlenkami byl jinde. Už jsme málem šli Radkovi kupovat jízdenku autobusem do Bruntále, neboť se motal od vidím do nevidím a vyloženě si nevěděl v pozici s dámou a věží rady proti dvěma věžím a jezdci. Následně za další hodinu a půl bezzubého popotahování a pití vody z kouhoutku (sušilo jej ještě z pátku) bez váhání přijal soupeřovou nabídku na remízu v pozici: Bílý Radek: Kh3, Db3, Vf3, Pb5, c5, f2,g3,h4 Černý: Kh7, Vb4, Ve6, Jd5, Pb6,c6,g6,h5 Radek na tahu se zalekl ztráty pěšce na b4, neptal se zástupce kapitána na další postup a sápal se po ruce mladíka s elem o něco vyšším než 1000. Chytli jsme se za hlavu. Stačilo obsadit osmou řadu a za čtyři tahy je vymalováno. To se ví, že jsme mu to dali vyžrat, že se mu ani nechtělo zpět s námi autem a chtěl utíkat domů. U pumpy v Benešově jako chlap rozhodl, že nemůže nechat Luboše samotného U supa. Co kdyby náhodou jej ten sežral….