Pošmourné nedělní ráno přímo vyzývalo usednout za šachovnici anebo zůstat v posteli. Rozhodli za mne již v úterý. Jako šofér jsem se tentokrát povedl. Žádné zpoždění a to jsem cestou ještě nabral Jirku Hulána, protože v pátek přišel o auto, když mu do něj jeden napálil. Celou mou snahu naboural z Kolovratů, neboť Matouš zaklapl budíka v půl sedmé ráno, proč blbne a pokračoval do půl deváté ve spánku. No, dojeli jsme s odřenýma ušima, bolatická várka již čekala před hrací hospodou. Nahoře v hospodě jsem hrál poprvé v životě. Místo hezké, přístup bez plynové masky téměř nemožný. Páteční Sup je slabým odvarem….. Pískala to Kura senior, neřekl místňákům co s mobily a tak jeden zaspavši si s ním pohrával ještě v devět patnáct, ale Matouše jsem ukecal, že si jej asi jenom vypínal. Jak to probíhalo – podle šachovnic. Já Rudolf s mladou Kurou rozehrál sicilku, už jsem se viděl s pikem více, ale byl to risk. O půl druhé, když jsem nic nevymyslel, s téměř holými králi jsem souhlasil s desátou nabídkou remízy. Cvekíno v 1. lize dnes také remizoval s hráčem o dvě stě bodů horším. Už bych měl konečně něco i vyhrát, abych se nepošoupnul mezi sedmnáctistovky. Lumír na druhé ze zahájení vyšel jako ten divočák, co mi ho dohodil na guláš. Ale divočáci stejně jako kočky mají deset životů. Plichta. Matouš podle mne tančil na tenkém ledě a noha mu neujela. Naštěstí. Plichta, neboť soupeř spěchal na dušičky (a výsledek nebyl ještě v pět na webu). Výpady koněm na kraj desky a poté zpátečky. V autě jsem jim říkal, ať hrají podle www.sachycvek.cz a za rok jsme velmistři. Pavel na čtvrté to nějak mastil, když jsem poprvé dorazil, byl o figuru lehčí. Nula. Pátý David byl dobýván. Měl materiál navíc, ale holého krále. A pak, v rozhodujícím okamžiku se uchrtil na pěšce a byl jasný před matem. Past nachystaná na soupeře, také chamtivce sklapla a náš borec utekl z již vykopaného hrobu. Vyhrál. Terezka v rovné pozici poškádlila soupeře napadením koníka na sedmé řadě, ten nešetrně uskočil na cé šest, do toho vrazil černý pika a bylo vymalováno, když přehlédl mat na osmé nebo ztrátu figury. Finiš-ani nestíhal čtyřicátý tah. Výhra naše. Vladimír hrál jako z divokých vajec, koukám dvacet tahů a 1:11, tě péro a on do toho kouká a na é6 je k sežrání soupeřův střelec. Vladimír viděl. Bohužel jeho raketový pohon následně všechny plusy spálil a byla z toho plichta. Posledního Tomáše jsem nestačil ani sledovat, ale pak vidím, že mu soupeř podává ruku na znamení prohry. Tedy Štěpánkovice – ŠK DB D 5:3. Jedna poznámka na závěr: místní okamžitě po skončení partie začali s hlukem balit matroš do krabic. Asi měli strach, že si něco klofneme. Připadalo mi to blbý, Vilémovi ne. Ale taková už je tato soutěž. A na úplný závěr: pokud mne bude chtít někdo ze čtenářů opět kamenovat ať tak učiní až po dvacátém listopadu. Mám novou životní pojistku a ta nabývá platnosti až po tom datu. Myslete na vdovu a hladové krky mých dětí…