Do Třince jsme vyrazili krátce po půl osmé, Radim zvládl cestu klasickým svižným tempem, takže kolem 9:40 už jsme byli v hrací místnosti, kde nás vítala rozhodčí, paní Sikorová a zatím jediný přítomný hráč domácích, Martin Frolík. Po chvíli dorazil i Pavel Žák, asi za 10 minut Karel s Markem, a těsně před 10h i Fík, takže jsme byli kompletní. Narozdíl od soupeřů, kterým zatím nedorazili hosté z Polska. Zápas tedy začal krátce po 10. hodině. Podle napsaných sestav byli jasným favoritem domácí šachisté. Na všech šachovnicích byli papírově silnější, tu o 30 nebo 70, většinou ale cca o 200 bodů, nejvíce pak na poslední šachovnici, kde byl rozdíl přes 300. Většinou se říká, že elo nehraje zas takovou roli. No toto pravidlo se dá použít v okresním přeboru, kde 1700 nebo 1100 může být naprosto srovnatelný hráč. Pokud se už ale bavíme o elech 2000 vs. 2200, rozdíl je to znatelný, a ve velkém procentu partií by se měl projevit. Kolem 10:20 konečně dorazili i Poláci a byly tedy rozehrány i poslední 2 partie. Dlouho se náš tým držel a vzdoroval převaze soupeře. Jak to ale bylo napsáno na facebookovém profilu TŽ Třinec - průběh byl jednoznačný. 1:0, 2:0, 3:0, 4:0, 5:0, 6:0. Uvažuju, kdo z těch 6 poražených měl nejblíže k nějakému půlbodíku (k celému bodu zřejmě nikdo). Radim měl v jednu chvíli napínavou pozici a soupeřka hrála na 30 sekundách. V případě nabídky remízy by ji možná vzala, ale to je těžko spekulovat. Marek na 1. šachovnici se svojí (ne)oblíbenou soupeřkou opět rozehrál pasivní zahájení, pak se mi ale zdálo, že stojí relativně slušně v koncovce s vyrovnaným materiálem. Asi to ale nebylo tak jednoduché, při dalším pohledu už měl pěšce méně a totálně stlačenou pozici a soupeřka s elem 2415 si výhru nenechala ujít. Statečně bojoval i Fík, který ale taky stál celou dobu podezřele a soupeř ho nakonec přetlačil v koncovce. Pavel Žák stál taky pasivně, jak přesně prohrál jsem neviděl, rychle zmizel ještě než jsme stačili prohodit pár slov. Soupeř byl ale zkušený hráč, zocelený extraligovými souboji. Ruda měl v poměru ke svému elu nejsilnějšího protivníka - Karel Kocián je opravdu zkušený hráč, zvyklý porážet i daleko silnější šachisty. Ruda zahrál podivně už v zahájení a pak nedokázal odolat tlaku černého na královském křídle. Bojoval statečně, bohužel ke konci už asi za ztracenou věc. Po těchto 6 prohrách už se hrálo jenom o skóre a o to, abychom z Třince nejeli s pověstným kanárem (8:0), což by tedy bylo hodně nepříjemné. Naštěstí se povedly ale dva dílčí úspěchy. Nejdříve remizoval Pavel Byma svou partii s IM Babulou, když odrazil prudký útok soupeře na královském křídle (při opačné rošádě) a pak dokonce odmítl remízovou nabídku soupeře v koncovce jezdce proti střelci. Nakonec se mu ale pozici zesílit nepodařilo a partie tak skončila smírem. No a nejdelší a asi nejbojovnější partii jsem sehrál jako správný kapitán já. 5,5 hodiny za šachovnicí a nakonec po 80 tazích vydřené vítězství ve složité věžové koncovce. Takže korekce na konečných 6,5-1,5. Lepší skóre s nejsilnějším týmem 2. ligy "F" bylo asi nad naše možnosti. Doma jsme po zasněžené cestě byli krásně v 16:30, co víc si člověk může po prohraném zápase přát. Po prvních 3 kolech bohužel svítí u naší kolonky kulatá nula. Nejsme ale sami, už se nám rýsujou klíčové zápasy sezony, kde bude třeba bezpodmínečně vyhrát, abychom soutěž udrželi. Bude to ale výzva...