Berlín a Turnaj kandidátů s nadupaným cenovým fondem 420 000 EUR. Nejlepší z osmičky hráčů si to v listopadu letošního roku v Londýně rozdá Magnusem Carlsenem o titul mistra světa. Byl jsem zvědav na živé velmistry Aroniana (Arménie), Caruanu (USA), Wesleyho (USA), Karjakina (Rusko), Lirena (Čína), Mamedyarova (Azerbajdžán) a Kramnika (Rusko). Suše konstatuji: normální lidé. Jeden soustavně olizoval lžičku od kávy, další posmrkával, další se styděl, další gestikuloval jako náš benešovský Jarda Žák. Kdo si četl diskusi na Novoborském, musel dospět k závěru, že to organizátoři zcela projeli. Kdo nezažil, nemůže hodnotit. Kritici z české kotliny spílali organizátorům, že nezajistili důstojné prostředí a podmínky pro hráče a diváky. Co však může být atraktivnější, než historické Technické muzeum, stará stavba, která sice zvenčí vypadá na zbořeninu, ale zbořeninou není. Ty fotky na NB ukazují stavbu, ale to se jedná o stavbu hotelu v sousedství. Prošpikováno kabely to bylo, ale kabely, které byly šachové. Nějak musíte ty šachovnice a televize a mikrofony pospojovat. A v jakém prostředí se hrálo? Hráči jsou od sebe odděleni, nevidí na sebe během hry. Vidí je však diváci. Tipuji, že jich na kolo docházelo cca 200. V pátek určitě o stovku více. Není to boží sledovat z ochozu co se pod Vámi děje? Připadal jsem si jako na hokeji Vítkovic. Až na to, že se v Berlíně v hrací místnosti nefandilo nahlas. V prvním patře se hraje. Vstup mají hráči, novináři a VIP hosté. Druhé patro je tzv. bílá zóna pro diváky. Za 20 EUR (na den). Tam stojíte opřeni o zábradlí, nebo ležíte na koberci a koukáte o tři metry níže na své borce. O patro výše je stříbrná zóna. Tam již jsou ke standartu bílé zóny navíc sedačky a monitory. Zde trpělivě četla knihu den co den nevlastní maminka Wesleyho (s manželem jej přijali za vlastního v jeho 19 letech…) a málem jsme pokecali, bohužel neumí česky… Za lístek na třetí etáž požadovali pořadatelé 40 EUR. Tam jsme chodili, když si vousatý hlídač odskočil s tabulkou SILENCE uklidnit hlučné diváky…. Čtvrté patro je celé vyhrazeno pro Fan zónu. Monitory, automaty na pití a jídlo, prodej suvenýrů, místo na tiskovky a komentáře. Černé bedny, na kterých můžete posedět a odpočinout si. Komentář v němčině, tiskovky v angličtině. Poslední páté patro bylo určeno páté velmoci (novináři) a hráčům. Černá a bílá. Tak to vymysleli pořadatelé z Ruska. Fakt byl jsem z toho nadšený (a nejen já!). Moc hezké. Hráči sice mrčeli, že nemají klid, ale pokud chcete zpopularizovat šachy, nesmíte se uzavřít do ulity ale otevřít světu. Za ty prachy to hráčům určitě stojí. No, někteří tenisté by si za ten honorář ani nevyndali raketu z obalu… Hraje se dvoukolově a já byl přítomen 4-6 kolu. Musí to být mazec pro hráče vydržet osmnáct dnů v napětí, když o výsledku rozhodují, stejně jako u Ledecké, setinky výhod. Berlín. Moc jsme toho za ty dva a půl dne nestihli. U-bahn, S-bahn. Na ulicích nebyly vidět ani davy imigrantů, asi byli ve škole…. Za to téměř každý obchod (aspoň to tak působilo) byl spjat s jiným majitelem, než německým…. Památník holokaustu. Beton, beton a zase beton. Braniborskou bránu, ulice Unter den Lindem. Z dálky i dnes opevněný Reichstag. Výstavu díla Salvatora Dalího. Nechápu, kde ten chlap chodil na nápady. Alexander Platz s televizní věží. Dobré monstrum. Nahoru do výšky 204 m jsme valili rychlostí 6m/sekunda. Ve výšce 207m je restaurace, ale tam je nutná rezervace. Checkpoint Charlie a Berlinermauer – berlínská zeď. Prohrál jsem sázku. Když v šestém kole Kramnik prohrál partii, byl jsem si jistý, že od něj seženu podpis na plakát. Bohužel, po tiskovce Kramnik zdrhnul jako malý kluk. Zareagovat nestačila ani slečna pořadatelka s pěti plakáty na podpis. Myslel jsem si, že tím úprkem celý výlet skončil. Neskončil. Je tu v plánu další. Listopadový Londýn….. Foto ve fotogalerii. Od vstupu, po tiskovku.