Ráno v neděli vstávám v pět abych v klidu posnídal, dopiloval zahájení a byl na sedm u Štiky. Ouvej, štěstí, že jsem to nevzal z domova pěšky. Chybička se vloudila. První. Potkávám se s kapitánem na parkovišti a on mě sděluje, že Kopřivnice hrají všechna domácí utkání ne od devíti ale od desíti. V sedm volám šoféra Radima, vypadá to, že jsem ho právě vzbudil a hlásím změnu. Jacek bere telefon nato tata. Kapitán obvolává zbytek týmu, že si mají ještě dáchnout a já rovněž pádím na další kafe domů. Máme změnu č. 2. Řídí Radim, neboť si popletl termíny a koštovačka na Březích se konala již v sobotu a ne v neděli, jak nám do očí tvrdil. Jednu věc sice napravil, ale další byla jeho klasika. Pádíme si to po dálnici, rozebíráme s Jackem proč mají v tento den jejich obchody uzavřené, docházíme k závěru, aby lidé nechali peníze v kostele, proč si smlsli na chudáku farářovi z Dětmarovic a ne třeba z Opole, proč jsou u nich tak populární malpy – opičky, lahvičky půldeci alkoholu místo snídaně (u mě v obchodě to je v kelímku jako na smetanu do kávy a pije to každý den soused důchodce Mirek) a další důležité věci. Radim nedal z dálnice odbočku vpravo na Kopřivnici. Chybička se vloudila. Naštěstí Radimova GPS byla neskutečná a dovedla nás i přes tento karambol do DDM Kopřivnice. Už jsme se s Jardou radovali, neboť v hrací místnosti bylo jenom šest stolů se šachovnicemi. Tak to rozjedem a padáme na pivko, si říkáme. Bohužel, nějaká paní nafárala a dotáhla na zádech chybějící stoly. Poučuji rozhodčího, že by měl zakázat jíst hráčům u šachovnice, jen pít. Všichni mě považují za blbce a Radim si hned jako první a poslední vytahuje koláče z Lídlu v Kopřivnici a pořádá je před soupeřem. No nic, sedím daleko, mlaskání neslyším. Po dvaceti tazích mi říká náš kapitán Pavel „Zatáčka“ (překlad z němčiny), to dneska dostaneme pořádně na pr…l (nevím jak je to v němčině). Ale hrajeme. Jak kdo co hrál, to nechávám na kapitánovi. Jisté je však, že další chybička se vloudila, když Marek nabídl v pozici pro sebe nic moc soupeři plichtu, ten nad tím dumal tak dlouho, až mu spadl praporek…. Další bodík přidal Pavel na první, když se jeho soupeř nemohl smířit s porážkou a tahal to skoro do svého matu. Jacek zkarikaturoval známého karikaruristu a tři remízky na závěr nám daly křídla. Dobře jsme to zapinkali, hoši! Možná, kdyby se náš soupeř podělil s námi o špízy, které měli připraveny v troubě, asi by neprohráli.....