byl sovětský letec, kterého sestřelily německé stíhačky. Zřítil se do zasněženého lesa na nacisty okupovaném území nedaleko města Staraja Russa a při pádu si těžce poranil obě nohy. Osmnáct dní se plazil ke svým zasněženou pustinou, kde jedl ježky, dokonce našel i masovou konzervu. Za tu dobu urazil asi 60 kilometrů. Pak ho našli dva malí kluci z blízké vesnice, kde se ho ujal děda Michajla, který mu svou péčí zachránil život. Poté ho převezli do moskevského lazaretu, kde mu museli amputovat obě nohy a on se musel začít učit chodit na protézách. Po překonání dočasné deprese se rozhodl, že se stůj co stůj opět stane stíhacím letcem. Díky houževnaté přípravě ovládl své protézy tak, že na nich mohl i tancovat. Jeho snahu znovu létat jeho nadřízení pochopitelně odmítali, že letadlo přece nemůže ovládat beznohý. Když jim však ukázal, jak umí tancovat, řekli mu, že to s ním zkusí a poslali ho do přípravné školy. Nakonec se jeho přání splnilo a mohl se vrátit ke svému pluku. Ve finále vše skončí leteckým bojem, v němž Meresjev sestřelil tři nacistická letadla a doletěl bez benzínu zpět na letiště. Tento příběh B. Polevoje mě velmi připomíná páteční drama, které se událo mezi DB a kolonií Z. Můj hrdina nezvládá svůj stroj Favorit, ročník 1976, padá na tvrdou dlažbu, těžce si poraní koleno, levou ruku, pravou ruku, ústa. Přesto se vzchopí a s podporou stroje z roku 1976 se z posledních sil dobelhá ke svému útvaru a k smrti unavený padá na pryčnu. Ráno si však tělo žádá svoje, bolest je strašná. Ujímá se jej bábuška Jánuška. A přichází cesta do nemocnice. Tam naštěstí nedochází k amputacím nohou, jen jedna z nich je zafixována, ruka zasádrována a opět cesta zpět na útvar. Cesta zpátky do kokpitu družstev bude dlouhá, počkáme si na výsledek, zda-li bez figurek bude pat.....