Panímáma ze soboty na neděli hlídala, a tak, když jsem ráno před mistrákem s Krnovem čekal na Míšu, jsem čekal marně, neboť Míšu nikdo ani po několikátém zvonění budíku a telefonu nevykopl z ložnice. Sláva. 8:57 Míša mě zvedá telefon. Kde si, čekám před barákem, hlásím do telefonu. Ospale se mě ozývá, že už jdu. No, trvalo to dalších čtrnáct minut. Míša se nakvartýroval do auta neoholený, bez svačiny, bez pití, bez slivovice a chtěl mě hnát k sobě do garáže. To jsem odmítl s odůvodněním, že není čas a cesta na Krnou je dlouhá. V Kozmicích na zastávce autobusu čekal pan inženýr s chotí a jistě mě proklínali do pekel horoucích. Před devátou se Šnytlíkem parkujeme u haly a vyzvedáváme Pavla. Druký Pavel hlásí, že má problém s autem a někdy, že dojede. naštěstí i u soupeřů je jeden , co zaspal a tak to neřešíme. 9:15 odmávnuto. Míša sedá k partii, soupeře tipuje na neznalce královského gambitu a má pravdu. V době mezi e4 e5, f4 ef4, jf3 jc6, sc4 d6, d4 sg4, sf4 se7a atd. zjistil Míša, že v baťohu má Egér Bikavér vyrobený v maďarském polsku a koupený v Chalupkách, ale nemá k tomu otvírák. Místní pijou jen pivo, vývrtku neměli. Prý nahřej vrch zapalovačem a to vystřelí...Za minutu se míša vrací s otevřenou láhví a skleničkou. Čepuje si , staví skleničku k partii a tahá. Koukám vlevo a podepisuje se partiář. Hmmm? Co je? No dal jsem mat, hlásí Míša. Jedenáct tahů. U Míše se hodiny zastavily na 1:28, soupeř 1:17 hod. Za chvíli Lubko lapil soupeři černou dámu a rázem to bylo 2:0. Od Lubkovy výhry jsem ty dva neviděl, byli o patro níže v restauraci... A pak ty rány. Jsem se divil, co to ti basketbalisté dělají v tělocvičně. Ouha. Dole byl turnaj ve vzpírání. Jak ta činka padla, třepal se celý barák. Na to naše kapela nemá. Hezky zavěsil Pavel i druhý Pavel. Tomův soupeř obětoval věžku za pochybný útok a rázem to bylo 5:0. Můj soupeř se stále houpal na vrzající židli. Po pátém tahu jsem to neunesl a dal mu jinou nevrzající. A houpal se stále. No, oba jsem to hráli strašně, naštěstí já o kapku méně. Ve dvacátém tahu mne doma motor upozornil, že jsem měl obětovat věžku na b2. Já na to u partie sice koukal, ale ničeho se nedopočítal. Šlo to by až to matu. Dalších šest tahů jsme oběť oddaloval, pokaždé to šlo, až jsem ji tam vrznul. A bylo to 6:0. Šnytlík byl vyhraný, vyhrál a pan inženýr to s pěšcem více dokočíroval do věžovky s rovným materiálem a tam už to nešlo. Takže Krnov A-my C:0,5:7,5. Dobrý, ne? A závěr: Míša mne vzal k sobě do garáže. Dobře věděl, pjerun, že řídím. Na svoje výročí je již dne velmi dobře připraven....