Doba covidová bohužel nekončí a pokračuje, šíření strachu je neustále hlavním tématem našich všedních dnů. Vyměnila se vládní garnitura, na změny v řízení společnosti v době Covidu to zatím bohužel moc nevypadá. Život nám neustále omezují vnucovaná opatření a nařízení, která se z velké části nedodržují. S tímto tak nějak souvisí i další události, které mě v letošním roce nebyly lhostejné. Když jsem loni novoroční příspěvek končil sarkasticky a ironicky mimo jiné i směrem k „zeleným i jiným úletům“, vůbec jsem netušil jak daleko se za pouhý rok v tomto směru dostaneme. Bohužel mám čím dál intenzivnější pocit, že civilizovaná Evropa definitivně nastoupila cestu řízené sebedestrukce. Evropa, která po druhé světové válce vstala z popela a za několik málo dekád vybudovala velký blahobyt (který od devadesátých let můžeme také sdílet), míří pod rouškou lepších, nejen zelených zítřků (plánovaných z Bruselu sociálními inženýry) ke zničení většiny hodnot, kterých zde bylo dosaženo. Mlčící většina je přesvědčována křičící menšinou, že je jedině správné a nutné v podstatě okamžitě např. přestat jezdit auty se spalovacími motory, přestat topit plynem, zbavit se jaderné energetiky atd. Každou chvílí slyšíme slova jako Green Deal, udržitelnost, uhlíková stopa, obnovitelné zdroje atd, aniž by společnosti byly komplexně vysvětlovány všechny souvislosti a dopady, spojené s aktuálními nápady a činy. Abych předešel pochybnostem, určitě i já jsem pro to, abychom se všichni chovali ekologicky, šetrně k přírodě, k přírodním zdrojům, chránili je a dívali se do budoucnosti tímto prismatem. Třeba si také někdy rád koupím elektrovůz, ale až to bude přirozeným a tržním způsobem, až nebude stát 2x víc než dnešní auto a až dojede dál než z domova do nejbližšího Kauflandu. A hlavně až to bude zcela dobrovolně, kdy si to svobodně vyberu jako lepší z možných alternativ. Když slyším argumenty například na onu udržitelnost, tak já si pod tím představuji také udržitelnost životního standardu, životní úrovně společnosti. Nikdo ze zelených inženýrů dnes např. při ordinaci elektromobilů již neříká, kde a jak se ta elektřina vyrobí, jak se bude rozvádět, jak se bude nakládat s dožitými bateriemi, neříká nám, že cena baterie je skoro polovina auta, nemluví ani o oné uhlíkové stopě baterie. Taky nám nikdo neříká, že kdyby se modelově v celé Evropě zastavila všechna registrovaná auta, emise CO2 se sníží o celá 2%, ano, celá dvě procenta (to nemám samozřejmě ze své hlavy). Místo toho se dovídáme, že je nutné přestat topit plynem, odstavit jaderné elektrárny, nejlépe sešrotovat všechna naftová auta atd. Kam tento přístup vede, nám názorně předvádí např. Německo. Nejprve zavřelo uhelné elektrárny, poté jaderné. Letos jim málo foukalo do větrníků, tak nuceně otevírají zpět uhelné zdroje. Tyto ale musí nakupovat drahé emisní povolenky, čímž šroubují jejich ceny a tím samozřejmě i ceny elektřiny. A na konci je kdo? No ten, komu nezbývá nic jiného než tyto ceny platit. Rozvojové země, Čína a další velcí znečišťovatelé se takovými problémy netrápí…. Vedle těchto trendů navíc čím dál více jako evropská civilizace podléháme importovanému pseudorasismu, gendrové rovnovážnosti, desítkám pohlaví a jiným neuvěřitelným nesmyslům. Všechny tyto směry společnost velice polarizují a já osobně bohužel nevidím světlo na konci tunelu. Domnívám se, že bychom neměli zapomínat na to, že historicky se každá vyspělá civilizace zlikvidovala sama zevřnit. Naštěstí ale zatím dále velmi dobře žijeme v našem klubu. Na rozdíl od několika jiných fungujeme dobře i kovidové době. Naše družstva letos úspěšně bojují a bodují v rozehraných soutěžích, zvládli jsme uspořádat naše dva nejvýznamnější turnaje (Finále KP mládeže a Memoriál Karla Osmančíka), k tomu jsme v létě nově přidali i okresní přebor družstev. Ekonomicky jsme zdraví, koupili jsme 8 digitálních souprav, díky čemuž nyní můžeme sledovat on-line přenosy z domácích zápasů a posunuli jsme se jako klub zase dopředu. A co je nejdůležitější, stále se nějak scházíme, po zápasech pořád chodíme na pivo, slavíme narozeniny našich členů, jezdíme na soustředění, víme o sobě a chci věřit tomu, že se vídáme a scházíme rádi, což je pro mě nejvíc. Rád bych zde rovněž poděkoval za přístup k průběhu soutěží družstev Moravskoslezskému šachovému svazu, který na rozdíl od národního svazu jasně podpořil sehrání soutěží v maximální míře a doporučil hygienická omezení respektovat v nejnutnějším rozsahu. Po oznámení šachového svazu, že soutěže družstev mohou hrát jen očkovaní nebo uzdravení (což bylo v rozporu s platným vládním nařízením), jsem začal přemýšlet, koho vlastně svaz podporuje, jestli své členy a šachy jako takové, nebo firmy obchodující s covidovými testy. Přeji všem našim členům, příznivcům a jejich rodinám krásné Vánoce (u zeleného stromečku😊), dále především pevné zdraví a v roce 2022 mnoho nejen šachových úspěchů! K tomu ať nám dopomáhá bohyně Caissa. PS: Mám zaručené informace z laboratoří Ministerstva zdravotnictví, že devátá dávka očkování znamená jistou nesmrtelnost! Tak šup šup do fronty😊. Tomáš Vavřínek