Jak jsem slíbil, tak i konám. Od třetího kola jsem se odmlčel a to proto, že bylo třeba provést inspekci české výpravy na MEU. Sice pátek večer byl čas na komentáře, ale těm z vás co sledujete dění v Murecku bych neřekl nic nového. Inspekční výprava čítala dva členy. Mamu a tatu. Ráno v sobotu bylo drsné, protože jsme si řekli, že partiu v Murecku překvapíme v hracím sále, tj. místním kulturním centru (česká výprava čítá jedenáct hrajících dětí + doprovod, na první kolo měli na sobě i jednotná trička od Figurky-viz. foto na www.chessfm). A tak jsme museli ráno vstávat již v půl čtvrté. Spolujezdci to nevadilo, spal. Cesta díky slunečnímu ránu a prázdným dálnicím ubíhala nadmíru příjemně a po čistých 5,5 hodinách jízdy se v krásné, udržované krajině se spoustou kytiček jak v oknech domů tak dokonce i na zábradlích mostků (nechápu, kdy to slévají vodou) vylouplo poklidné příhraniční městečko se spoustou zeleně. Celkově okolí Murecku (hodně stromů, krásné koupaliště, sportovní a společenský areál, cyklostezky, rovinky, 237m nad mořem) a také i samotní pořadatelé působili velice příjemně, snažili se seč mohli. Takový milý turnajník. Předběhnu události; milý i proto, že doprovodu ze strany rodičů bylo téměř tolik, co účastníků (ono ty malé špunty osmileté je třeba hlídat). V malé zahrádce u hrací místnosti bylo vidět poposedávat maminky, tatínky, babičky, ty obzvláště, jak soucítili se svými vnuky a když je hladili po hlavě ( např. u španěla, všichni puboši v okolí se tomu chechtali). Dá se jednoznačně říci, že v zahraničí je to stejné jako v Česku. Taky tam byly matky, co vyhubovávaly svým dětem jak to hráli, děcko bečelo a matka celým šachům rozuměla jako koza petrželi, protože spočítala figurky a kdo měl více, ten byl lepší. Nalézt místo konání nebyl žádný problém, vedoucí české výpravy Pavel Benčo to nemohl popsat výstižněji. Radniční věž a tam se to hraje. Jaké bylo překvápko z inspekce u Tadeáše, to jste poznali z jeho prohrané sobotní partie 4. kola. Po partii obvinil kontrolní orgán, že jej vynervoval tak, že už to měl předem prohrané. No, pravda je taková, že asi nevyšla domácí příprava přesně podle představ. Tadeáš u partiie vysloveně chrápal, nemyslelo mu to, soupeř měl pořád podstatně lepší čas, sice tam byla oběť střelce (ze soufalství?), ale ta kýžený efekt nepřinesla a podobně hráli i další z naší výpravy. Inspekci to celkem i vzalo, protože jedete půlku světa, očekáváte dobroty a ono to je černý uhel. No, ani na pivo se mi nechtělo, tak jsme zapili žal dvěma deci červeného a čekali na další den, páté kolo. Neděle byla již chladnější, zato výkon Tadeáše byl teplejší. Nakonec v partii rozhodl izolovaný pěšec (o kterého soupeř přišel) a také obrovská vůle Tadeáše po vítězství, kdy sám poznamenal, že tu jedničku vyseděl jako kvočna kuřata. Ke všemu se dařilo i ostatním z českého družstva, motivace a klidné kamarádské koučování vedoucím výpravy (Pavel Benčo z BŠŠ) zabrala. Tadeáš končil téměř v prázdném sále, jako poslední, tak jsme jej šoupli o sedm km dále, do penzionu, kde je výprava ubytována. Večeři stihl. Protože Mureck má jen cca 1600 obyvatel, tak nemá takové ubytovací kapacity, které by vstřebaly cca 350 lidí na turnaji, tak se bydlí po penzionech po okolí. My, inspektoři se dostali až do sedmnáct kilometrů vzdáleného penzionu a v den odjezdu jsme ráno zjistili, že je tam ubytována i výprava maďarů, protože Attila (kterého Tadeáš večer porazil) šel čutat s trenéry do balónu. Jsou fotky, dnes je zpracuji, pomenším a posílám na Rákosníčka, ať je vyvěsí. Samozřejmě pořadatelé nezapomněli na sále instalovat i wifinu, takže surfaři měli rej. A že jich bylo. Zážitku a podnětů z výpravy je samozřejmě více, ale to si ponechám zase na příště. Teď jen trochu štěstí Tadeášovi ať ta zbývající tři kola profičí jako ta první tři. Po šestém kole je tadeáš s pěti body na druhém místě v H14 s horším pomocným hodnocením.