Druhý den zrána v Liberci vypadal velmi příjemně. Lehký opar nad Ještědem, sněhové jazyky na jeho svazích a rapid před námi. Budíček v 7.30 nového času. Snídaně v Ještědu (salónek), všeho dost první půlhodinu, pak jen mrdník na stolech a táhnutí koz z nosů číšníků. Vrchol byl můj meníčkový oběd. 35 minut. Polévka studená, knedlík jako psí čumák a maso, maso vepřová plec taková, že bůček je libové vepřové. Ztropil jsem humbuk a dostal nové maso. A nedal dýško. Ale k věci. Tadeáš mě správně radil, že rapid kazí styl. Já přesto vybalil stokorunáčku a šel do toho. První ránu z milosti (a také už i poslední, více nebylo třeba) jsem rafnul hned v prvním kole. S hráčem o 2066 elově fide vyšším jsem svedl vyhranný boj a já vůl s třemi minutami a soupeř s jednou sekundou mi dal mat. To jsem měl tak vyhrané, že i moja oma by to vyhrála (kačor). A já mu vlezl do matu. A už jsem si ani neškrt a jen kazil štýl. 2,5 ze sedmi. Ani nevím, jak jsem skončil. Pak ten povedený gáblík. S Tadkem jsme na mého soupeře Michálka (ještě nedávno měl elo přes dva tisíce) udělali přípravu, jenže on zahrál úplně něco jiného. No, vytočil mne tak, že jsem nenašel plán jak na něj a nechal mu po dvaceti šesti tazích remízu. Za to Tadek, ten využil naší přípravu pro mne a již ve 14. tahu to mohl jeho soupeř zabalit. Jeden pik, druhý, pak šest proti jednomu, králík uprostřed. No trapas ze strany Kučery (i když pan inženýr by po třináctém tahu řekl, že je to na prohru pro Tadka, prý pan inženýr dnes dostal na prdel-hlubokou soustrast, pane inženýre!). Takže po dnešku stejně jako po sobotě. Jeden a půl celkem. Tak koukejte na zítra držet palce! Až se vyspíme, máme v plánu (teda já…) udělat výšlap na horu Ještěd (první správná sms na mne o jeho výši = jedno pivo na můj účet ve středisku Rynek, pište Liberec mezera a výška Ještědu). A pak třetí kolo.