Konečně na to došlo, že 007 neremizovala nebo neprohrála a pro dnešní předposlední kolo mohu hlásit; jednostoprocent! Tedy pro pana inženýra, dva ze dvou. Ještě přesněji pro pana inženýra: R1 i 007 vyhráli. 007 vyškolil Litevce o tom jak se má tahat figurkami. Přesněji, soupeř zase žádný čajíček nebyl, v závěru partie vycházely zajímavé obraty a já při hádání tahů bych to za bílého ještě prohrál. Ale teď už k mému prvnímu a doufám, že ne poslednímu v tomto turnaji vítězství. Historie se opakuje. Stejně jako vloni na koníkovi trpím zapnutou klimatizací. K dnešní partii jsem nastupoval naprosto grogy. Snople, hlava v kýblu, teploty srážím paraleny , měním Rajec za Naturu, beru poprvé jinou košili (průpisku ne, protože náhradní neumím najít) a jdu do díla. Výsledek znáte. A ten mne vůbec netěší. Moje partie z posledního osmého kola byla nejhůře sehraná z mé strany. 007 se při jejím přehrávání jen chechtal pod týdenním chórovým vousiskem. Co čert nechtěl, stalo se. Nakonec ve dámsko věžové koncovce jsem to soupeři nandal. Spíše si to nandal on sám. Až jsem mu chtěl říci, že je to nespravedlivé, takto vyhrát (já) a že to dáme za remízu. No, nebyl jsem charakter. Včer, při sedmém kole soupeř taky nebyl charakter, remízu si nezasloužil. Toť odpoledne. Po pozdní večeři (celozrnné tmavé housky se sýrem, čajem, zeleninou a ovocem, prokládáné malými hruštičkami), se mi ani nechtělo za kompjútr. Ale už jsem vytrávil. Sliboval jsem Vám výlet na dominantu Liberce. Ještěd. 007 odmítl v 11.30 se odlepit z gauče, já už byl v té době celý zcepenělý ležením, tak jsem vyrazil sám. GPS mě tlačila do kouta, nakonec jsem to jel podle tabulí s zjistil, že k Ještědu vede tramvajová linka. Tož jsem si zadek zavezl až pod lanovou dráhu. Dojem z okolí; asi ty miliardy prochlastali v tom únoru, protože jsem zaznamenal pod horou jen horu nepořádků, cesty samá díra, betonové patníky na padrť, sjezdovky takové, že v dolomitech by na ně zakázali vjezd, vysílač a jeho restaurace , toť kapitola samá pro sebe. Připomínalo mi to dnes výlet před dvěma léty do Vrátné (pro pana inženýra: to je na Slovensku). Smutné, smutné, smutné. Na Ještěd nejezděte a ušetřené peníze dejte na siroty. Tak jsem stačil vyjet hore a za půl časá i dole! Soutěžní otázka 6. Pro první odpověď na stránkách klubu je cena: 1x velká rumu dle slovenského vzoru =1dcl v restauraci brífink. 6. Vrchol hory Ještěd zůstával dlouhou dobu holý a pustý a jen málokdo se sem odvážil vystoupit. V roce 1850 zde byla postavena chat zvaná Rohanka. A tak se přes požáry dostáváme do roku 1906, kdy spolkem českých Němců byl položen základní kámen nové chaty, která bohužel o pár let taky lehla popelem. A tak byla vyhlášena soutěž na novou chatu, hotel a zároveň i jako telekomunikační dílo. Soutěžní otázka zní: Kterého dne byl položen základní kámen výstavby vysílače, hotelu atd. na hoře Ještěd, tak jak jej známe do dnešních dnů? Bylo to: a) 30.6.1965 b) 30.6.1966 c) 30.6.1967 Pro zajímavost, na vrcholu trubkovitého nástavce jsou umístěny antény o výšce 17m. Tak do tohóóó.